archiv
Učitelské noviny č. 25/2003
tisk článku

Když ekonomika válcuje pedagogiku

Dusno jako před bouřkou. Víte, že vás nic moc příjemného nečeká, ale doufáte, že neuhodí, že se naopak pročistí vzduch. Seděla jsem na zcela zaplněné galerii jednacího sálu Městského úřadu v České Lípě a spolu s učiteli a rodiči čekala, až začne bitva o tři místní školy – dvě mateřinky a jednu neúplnou základní školu. Vypadalo to na dlouhý, tuhý boj. Zastupitelům však stačila na vyslechnutí hostů a vynesení ortele půlhodinka. Galerie zmrzla. Už dlouho jsem kolem sebe neviděla tolik uplakaných tváří.


„Vůbec jim na školství nezáleží… Byli jasně domluvený dopředu, tohle je jenom divadlo… Já jsem fakt věřila, že budou aspoň poslouchat, co říkáme, že nám odpovědí třeba na jedinou otázku, ale jim to bylo úplně jedno…“
Beznaděj by se dala krájet. Dospělí sestupovali po schodišti jako ve snách, jen zvolna se probouzeli do reality. „Co si počnu, kam teď kluka dám?“

EKONOMIKA DIKTUJE, ALE…

Rušení a slučování škol je bohužel v mnoha místech takřka na denním pořádku. Šetřit se musí. Jenže musíme vědět kdy, na čem a hlavně jaké to bude mít důsledky. Když v České Lípě zřizovatel uvažoval, kterou z devíti základních škol zrušit, aby to postihlo co nejméně dětí, sáhl po té nejmenší. Po neúplné Základní škole v Dlouhé ulici, která má v 1. – 5. ročníku téměř 300 žáků. Vypadá to logicky. Jestliže ve škole s mnohem větší kapacitou zbude „jenom“ něco kolem 900 žáků, proč k nim ty tři stovky děcek nepřidat? Nevyužitou budovu naplníme, další se uvolní. Jen jednu „maličkost“ zřizovatel opomněl: že ZŠ v Dlouhé ulici je jako jediná ve městě již od roku 2000 zařazena v síti Zdravých škol. Napadlo vůbec někoho, že rozhodnutím o vyřazení školy ze sítě upřel rodičům možnost vybrat si pro své dítě školu, která je jiná?

NĚCO MÁLO HISTORIE

Obří Základní škola 28. října s kapacitou 1260 žáků vyrostla v záchvatu megalománie na sídlišti Špičák díky rozvíjejícímu se uranovému průmyslu. Ani ona však množství dětí nestačila. Na začátku 90. let k ní proto přibyly ještě tři „prvostupňové“ základní školy tzv. rodinného typu. Ačkoli si postupem času mezi rodiči získaly oblibu, když začalo dětí ubývat, byly první na tapetě. Také před třemi léty, když zanikala nejmenší z nich, psali rodiče petice, o případ se zajímal tisk i televize – marně. Na zbývající dvě došlo teď. Nepomohlo ani sloučení pod jeden právní subjekt.
"Jako zastánkyně malých škol jsem brala integraci našich dvou neúplných jako určité východisko, jak nám zajistit budoucnost," přiznala ředitelka ZŠ v Dlouhé EVA JETENSKÁ. „Dva roky jsme pracovali v projektu Zdravá škola, spojení dvou kolektivů mohlo znamenat nečekané změny. Ale pak jsme se s učitelkami z druhé školy dohodli, že naše názory na výchovu a vzdělávání jsou blízké, že pracujeme podobně. Město o sloučení stálo, zvedli pro něj ruku i zastupitelé na poslední schůzi před volbami. My jsme si uvědomili, že jako jedna škola s 300 žáky máme větší naději na přežití.“
Od 1. ledna tak na sídlišti vznikl nový právní subjekt: ZŠ o třinácti třídách. Aby se ušetřilo, vrátila škola městu jednu budovu, zavřela jednu školní jídelnu. Ředitelkou zůstala E. Jetenská, ředitelka druhé školy se stala její zástupkyní. Sotva si na právní subjektivitu začaly zvykat, objevily se první náznaky, že by škola nemusela vydržet.

ŠKOLA V OHROŽENÍ

Nikdo nic neřekne, jen se tak kolem špitá. Rodiče se chodí ptát, učitelé nic nevědí, což je okamžitě podezřelé. Narůstá nejistota, pohoda prorůstá nervozitou. A teď v tom zkuste pracovat!
„Těsně před zápisem jsem se od známých a z médií dověděla, že naší škole nebyl přidělen žádný spádový obvod. Zápis do 1. tříd jsme se přesto rozhodli vyhlásit. Netušili jsme, že k nám dorazí 81 dětí, nejvíc z celé České Lípy. Přesto nám nikdo neřekl na rovinu, co s námi bude. Z jednotlivých jednání ani ze schůzky zastupitelů s rodiči přímo v naší škole si nikdo neodnášel jasné stanovisko. Jen: Vždyť vás nikdo nezavírá, necháváme si zpracovat materiál, teprve na jeho základě posoudíme, co bude nejvhodnější.“
Kdy jste se dověděla o vaší škole pravdu?
„Před týdnem na poradě ředitelů. Na pozvánce bylo napsáno, že budeme seznámeni s materiálem, který se bude předávat jako návrh zastupitelům. Tento materiál se však k ředitelům nedostal. Bylo nám vysvětleno, že jej musí obdržet nejdřív zastupitelé. Kdyby mi jeden z nich analýzu nepůjčil, neznala bych ji dodnes. Byla k ní připojena i rozvaha ředitele velké školy, z níž bylo zřejmé, že je schopen všechny žáky naší školy přijmout.“

ZA PÁR MINUT VYŘÍZENO

Byl to pro mne snad největší šok. Čekala jsem dohadování, vysvětlování, argumenty na jedné i druhé straně. Nic takového. Zastupitelé zahájili bod jednání věnovaný rušení dvou mateřských a jedné základní školy, vyzvali hosty, aby přednesli své diskuzní příspěvky, padly dvě skromné námitky opozičních stran a pak už jenom zvedli ruce. Argumenty diskutujících snad ani nevzali na vědomí. Jako by neslyšeli dotazy ředitelky Jetenské, obhajobu školy z úst zástupkyně rodičů. Jako by je nezajímalo vystoupení národní koordinátorky programu Zdravá škola Miluše Havlínové ze Státního zdravotního ústavu v Praze. Žádná reakce. Jako by říkali: Povídejte si, co chcete, my máme jasno.
To vždycky rozhodujete v takové rychlosti? – zeptala jsem se o přestávce zastupitelky JANY HLINÁKOVÉ, která je zároveň předsedkyní výboru ZM pro výchovu a vzdělávání.
„Z jedné návštěvy to nemůžete posoudit. Jednali jsme třikrát ve výboru pro výchovu a vzdělávání, ve všech stranických klubech, hovořili jsme se všemi zainteresovanými stranami.“
Proč jste se rozhodli zrušit právě tak ojedinělou školu?
„Za prvé: nejde o zrušení školy, pouze o její přesunutí do ZŠ 28. října. Za druhé: musím se postavit proti tvrzení, že tahle škola je jedinečná. To pak vypadá, že ostatní mají horší kantory. Sama na základní škole učím, situaci znám.“

ROZPRAVA V PŘEDSÁLÍ

To, co mělo podle všech předpokladů probíhat v sále, se přestěhovalo na chodbu. Ovšem v neorganizovaném, spontánním provedení. Učitelé i rodiče si navzájem sdělovali své dojmy. Zklamání i rozčarování bylo hmatatelné.
„Moje první dítě chodilo do Dlouhé pět let. Hyperaktivní dyslektik a dysgrafik potřeboval mimořádnou péči a dostal ji. Dcera je nadaná – a škola jí dá taky všechno, co potřebuje. Nabízí 32 zájmových kroužků na vysoké úrovni. Učitelky se věnují dětem beze zbytku.“
„Nevím, co budeme dělat. Už půl roku z toho nespím. My jsme si tuhle školu vybrali a nezklamala nás. Máme jí co vracet. Chci za ni bojovat, ale už nevím jak. Tohle všechno je zastupitelstvu lhostejné?“
Jakmile některý ze zastupitelů vyšel ze sálu, rázem se ocitl uprostřed debaty.
„Mrzí mne, že bylo rozhodnuto v neprospěch občanů. Jestliže se ve městě staví tenisová hala za 40 milionů a uvažuje se o stavbě divadla řádově za 300 milionů, pak by statisíce na provoz škol neměly být takový problém,“ usoudil KAREL SCHWARZBACH, předseda místní organizace ČSSD. Bohužel tento názor zastávali pouze jeho čtyři straničtí kolegové.
„Jsme ve výrazné menšině, nic nezmůžeme. Ale to víte, budovy se dají zpeněžit, alespoň se to po městě šušká. Například obě mateřinky jsou v krásných vilách.“

NEŽÁDOUCÍ SLOUČENÍ

„Nezažila jsem ve škole jediný stres. Kolektivy dětí jsou podobné, ale takové pracovní nasazení jako tady všude nenajdete. Přitom pohoda - mezi dospělými i dětmi. Je mi ze všeho smutno. Na Špičáku je určitě hodně kvalitních lidí, ale tak stmelený kolektiv tam není,“ nakousla nechtěnou realitu jedna z učitelek z Dlouhé.
Co bude dál? Podle slov J. Hlinákové zastupitelstvo předpokládá, že se škola jako celek - včetně učitelů - přestěhuje do jednoho pavilonu ZŠ 28. října.
„To je nereálné, do žádného z pavilonů se 13 tříd nevejde. Učila jsem tam, ty prostory znám,“ oponovala další učitelka.
E. Jetenská potvrdila, že od ředitele ze Špičáku ví, že není možné vyčlenit pro učitelky se žákovskými kolektivy nějaký pavilon či určitý prostor. „Kdybychom opravdu přešli jako kolektiv, bylo by to nejmíň bolestivé řešení, ale tak to nebude. Již nyní vím, že tam řada rodičů své děti nedá."
Také J. Hlináková připustila, že se toho zastupitelé obávají: rodiče jsou prý proti obří škole zaujatí, takže děti zapíší do jiných škol. Pak se ovšem nabízí otázka, proč vůbec uvažují o sloučení, když se názory rodičů na atmosféru školy od těch jejich tak silně odlišují.

SKONČÍ ZDRAVÁ ŠKOLA?

Velká škola spolkne malou. Tohle žádné velké sympatie neprobouzí, i kdyby byla škola jako škola. Jenže tentokrát je integrovaná škola zcela svébytný, ve městě ojedinělý subjekt. Je vůbec možné, aby si skupina učitelů a žáků za těchto podmínek uchovala svoji identitu? Může svým příkladem přetvořit několikanásobně větší kolektiv? Liboru Šmejdovi, řediteli ZŠ 28. října, bylo údajně městem doporučeno, aby se do projektu přihlásil.
„Už dal zastupitelům na vědomí, že se Státním zdravotním ústavem navázal kontakt. Předpokládá, že do projektu vstoupí a co nejdřív získá certifikát,“ dovídám se od učitelek i J. Hlinákové.
Je to tak snadné? – obrátila jsem se na M. Havlínovou.
„Kdepak, je to sice standardní, ale dlouhodobý proces. Ale například už skutečnost, že pan Šmejda neoslovil E. Jetenskou, aby jí vysvětlil své záměry, je silně rizikový faktor mezilidských vztahů. Nekomunikovat, nechávat v tajnosti nepatří k dobrému klimatu školy. Nehledě k tomu, že v tak velkých anonymních kolosech jsou rizika sociální patologie mnohem větší. Z ekonomického hlediska je sloučení škol možná výhodné, ale z pedagogického je to přímo kontraproduktivní záležitost.“

JE ROZHODNUTO, ZAPOMEŇTE

Zastupitelé už dávno jednali o něčem jiném, ale nad hlavami učitelů a rodičů se stále vznášely pomyslné otazníky. Mysleli to zastupitelé vážně, když mluvili o nabízených variantách pro ZŠ v Dlouhé? Skončit s tímto školním rokem, agónii prodloužit o rok nebo si zřídit soukromou základní školu. Chápu, že demografická křivka může zřizovatele přinutit k tak nepopulárnímu řešení jako je sloučení škol. Ohánějí-li se však zastupitelé svobodnou volbou vzdělávací cesty, pak je přinejmenším zarážející, že tu jedinou, která se liší, pošlou do kytek. Navíc proti vůli rodičů…
„Dělejte to jako já,“ nabádala rozčarované starší paní, která se před chvílí zvedla z místa pro diváky. „Chodím na všechna veřejná jednání zastupitelstva a dávám pozor, kdo jak mluví, kdo jak hlasuje. Abych věděla, jak mám volit.“
Při bezmocnosti, do jaké mohou zastupitelé své voliče dostat, to asi bude jediná správná cesta.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

JAK VZNIKÁ ŠKOLA podporující zdraví,
vysvětluje M. Havlínová
„Škola, která má o zařazení do projektu zájem, se nám ozve, my ji evidujeme a rozběhne se příprava. Nejdřív se musí učitelé seznámit s manuály školy podporující zdraví (ŠPZ), s webovou stránkou, aby pochopili, co všechno se za projektem skrývá. Základem je týmová práce – učitelů, ale také rodičů. Pro ni je napřed nutné vytvořit podmínky. Většina sboru musí být přesvědčena, že program pro ŠPZ je přesně to, co chtějí dělat – a musí na sobě začít pracovat. Na základě strukturované analýzy své situace zjišťují její slabé a silné stránky. Když tohle zvládnou, začnou vytvářet konkrétní projekt, který je vlastně koncepcí rozvoje školy. Dokument nám předloží k posouzení a je-li kvalitní, předáme ho pedagogovi z blízké ŠPZ, který bude fungovat jako poradce dotyčné školy. Pak přijde na řadu to nejtěžší - realizace záměrů. Po nějaké době přijedeme do školy na návštěvu, debatujeme s učitelským sborem. To už poznáte, do jaké míry je prostředí školy otevřené, zda se do projektu zapojují skutečně všichni pracovníci školy. Když usoudíme, že ano, pozveme školu ke kulatému stolu, u něhož se budou prezentovat před čtyřmi, pěti dalšími školami. Teprve pak je škola připravena vstoupit do programu ŠPZ. Podepíše smlouvu se Státním zdravotním ústavem a dostane certifikát. To rozhodně není otázka jednoho roku.“

< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz