archiv
Učitelské noviny č. 25/2003
tisk článku

Kopírování učebnic může být nelegální

Běžnou praxí především na odborných školách je kopírování drahých či nedostatkových knih a učebnic pro žáky a studenty. Málokdo si však nad kopírkou uvědomí, že vlastně svou činností může porušovat zákon.


Východisko z nouze

Problém s autorskými právy by nevznikl nebo by patřil do sféry nijak podstatných kauz, kdyby se na trhu vyskytovala anebo byla finančně dostupnější odborná literatura, bez níž se výuka zejména na středních odborných školách a učilištích v podstatě neobejde. Učitelé, chtějí-li mezi své žactvo distribuovat nejnovější poznatky z oboru, proto řeší problémy tohoto druhu po svém.
Jestliže na trhu není učební text vůbec žádný, a to není u mnoha speciálních oborů vůbec výjimkou, zůstává vše na jejich bedrech. Nezbývá než s kolegy sednout, oželet víkendy a prázdniny a učební text napsat a někdy i oficiálně s doložkou MŠMT vydat vlastním nebo školním nákladem. Nakladatelským domům se totiž malonákladové učebnice pro pár desítek či stovek žáků v ročníku bez dotačního programu státu prostě nevyplatí vydat.
Některé školy řeší problém s učebnicemi i tak, že si založí obchodní společnost a zkouší podnikatelské štěstí - a v řadě případů se jim to také daří.
Pokud však kniha či učebnice existuje, ale je neúnosně drahá na to, aby se žákovi vůbec vyplatilo si ji pořídit - její obsah totiž může pokrýt třeba jen velmi omezenou část osnov, takže by bylo nutné takových knih si zakoupit dokonce víc - nastupuje práce s kopírkou. Ofotí se pár kapitol z několika knih, rozmnoží, sešije, rozdá po lavicích - a je to.
Někteří nakladatelé ve svých publikacích uvádějí, že kopírování bez předchozího souhlasu není legální. To je ale asi tak všechno, co s tím mohou dělat. Dokázat protizákonné jednání tohoto druhu podle odborníků totiž není nijak jednoduché. Nakladatelé se tak mohou maximálně spolehnout na počtářský um kopírujících, protože ne vždy se při cenách náplně a papíru kopírovací taktika vyplatí.

Z autorského zákona:
Citace: Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

  1. cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů,
  2. zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla,
  3. c) užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům;

vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

Pište autorské texty

Podle Martina Boháčka z katedry práva Vysoké školy ekonomické v Praze výše popsaná praxe zavání porušováním autorského zákona.
"Pokud budete psát třeba vědeckou práci, v níž budete rozebírat nějaké jiné dílo, můžete z něj citovat několik vět i celou kapitolu. Podmínkou ale je, že ve své práci uvedete autora, pramen i dílo," říká Martin Boháček.
Praxe, kdy se vedle sebe jednoduše poskládají kapitoly z několika knih, ofotí a rozdají žákům, aby se z nich doma učili, jde podle jeho slov proti autorskému zákonu.
"Musí jít o citace v díle, které je samo o sobě dílem, to znamená, že není jen složeno z výňatků cizích děl. Školy to mohou udělat tak, že napíší vlastní text, v němž ten citovaný budou nějakým způsobem analyzovat či na něj reagovat. Při přednášce či při výuce je také možné legálně pracovat s kopií nějakého textu - praxe běžná například u jazykářů - ale student by si pak takovou kopii neměl odnášet domů, nemělo by jít o tzv. stálou kopii. V právních řádech některých zemí a také podle příslušné směrnice Evropské unie je možnost pořizování kopií pro účely vědy a výuky širší. Český autorský zákon však vychází z tradiční koncepce, která říká, že musí jít primárně o vlastní dílo, do něhož lze posléze část cizího díla zařadit, samozřejmě s patřičnou citací."
Rada učitelům, kteří se chtějí vyhnout potížím se zákonem, tedy zní: pokuste se napsat vlastní učební text, v němž rozeberete - aspoň zčásti - kapitoly publikací, které chcete ofotit, a ty pak s uvedením citace ke svému dílu přiložte.

PETR HUSNÍK

" Naše škola nabízí několik tzv. máločetných oborů. Učebnic či spíš odborných publikací není mnoho, ale především jsou velmi nákladné. Je naprosto běžné, že učitelé pořizují kopie jejich částí a rozdávají je žákům. V podstatě je to jediná schůdná cesta, jak odborné učivo mezi žáky dostat i jinak než prostým zapisováním výkladu učitele při hodině. Když tyto texty neprodáváme, nemyslím, že bychom nějaký předpis porušovali." Jméno ředitele, který se takto pro UN vyjádřil, a název školy na jeho přání (a také pro jistotu) neuvádíme.

< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz