archiv
Učitelské noviny č. 2425/2004
tisk článku

Kam spěje rámcový vzdělávací program?

Teď by měla následovat řada otazníků. Hodně dlouhá. To, k čemu se upíraly naděje mnoha učitelů, najednou začíná povážlivě kolísat. Rozkmit je dost velký – od Bílé knihy ke škole, kterou jsme znávali. Leckde se chystaných změn lekli a na poslední chvíli se snaží zvrátit běh věcí zpátky. Podaří se jim ovlivnit podobu RVP ZV, o níž se právě teď rozhoduje? Kdo nakonec získá převahu? Ti, co čekají na striktní direktivu, co a kdy učit, nebo sbory připravené sestavit školní vzdělávací program podle toho, co jejich žáci a jejich region potřebují?


Ačkoli nedávno proběhlo setkání pilotních škol s pracovníky Výzkumného ústavu pedagogického a ministerstva školství, jasno ještě pořád není. Alespoň  oficiálně. Poslední schvalovací tečku udělá ministerstvo. Logicky, ono garantuje státu kvalitu vzdělávání. Jeho názor však zdaleka není vyhraněný. Něco jiného totiž proklamuje a něco jiného dělá. Nebo spíš nedělá.

DLUHY MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ

Když se přibližně před dvěma lety pilotní program rozjížděl, upozorňovaly školy do něj zapojené, na co by ministerstvo nemělo zapomenout. Učitelé dají jako vklad své schopnosti, pracovitost a odpovědnost. Ministerstvo jako zástupce státu, který si přeje mít kvalitní vzdělávací soustavu, by mělo zajistit odpovídající podmínky.

Ty základní se vyhranily poměrně brzy: vyslovit se jasně pro RVP; zajistit osvětu nejen mezi pedagogickou, ale i širokou veřejností; vypracovat evaluační nástroje zároveň s programem; zajistit, aby střední školy připravovaly přijímací zkoušky v kontextu s RVP ZV; pojistit, aby vysoké školy připravovaly budoucí učitele schopné podle RVP ZV pracovat; získat v rámci státního rozpočtu pro školství odpovídající finance.

Máte pocit, že ministerstvo svůj úkol splnilo?

OSVĚTY SE UJALI UČITELÉ

Přes padesát pilotních škol se snažilo podle svých podmínek úkolu zhostit. Ne každé se to podařilo. Ti, co se rozeběhli nejvíc, začali pomáhat i ostatním. Nejdřív se sdružovali a spolupracovali s pilotními školami v okolí, pak začali se svými zkušenostmi seznamovat další školy. Návštěvy, besedy, semináře. Doma i na opačném konci republiky. Žádná „nalejvárna“, ale realita bez příkras. Rámcový program potřebujeme proto a proto, ale musíme pro to udělat to a to. Praktická část dokreslovala teoretickou, s níž pracovníci MŠMT a VÚP podle svého scénáře objížděli pedagogická centra. Dlužno říci, že slovo učitelů zabíralo působivěji: někoho přesvědčivěji inspirovalo, jiného důrazněji vylekalo.

Jednou z nejmasivnějších akcí, jíž se učitelský terén snažil o osvětu, bylo bezesporu 1. celostátní setkání řídících pracovníků ZŠ, které se na konci května konalo v Ostravě. Ve spolupráci s Asociací základního školství a PAU ho organizačně zajistilo Krajské vzdělávací a informační středisko Nový Jičín.

Zájem byl slušný. Do Ostravy přijelo ke dvěma stům ředitelů základních škol a jejich zástupců. Pravda, v porovnání s počtem škol to je jen zlomek, ale ti lidé přijeli o svém volnu. Celý víkend věnovali tomu, aby se o RVP ZV dověděli něco navíc. Však taky jako první byly obsazeny právě dílny pilotních škol.

S čím se v Ostravě setkali „piloti“

Zajímalo mne, jaký ohlas budou dílny pilotních škol mít. Přece jen z očí do očí si učitelé mezi sebou řeknou ledacos. Neberou si moc často servítky.

„Hodně se ptali, byli přístupní naslouchat našim zkušenostem. Zajímaly je organizační věci, jak máme vyřešeny některé problémové situace. Chtěli vidět naše plány, metody práce a podobně. Byli zvědaví na to, jak máme připravenou výuku, jak strukturujeme obsah vzdělávání,“ vysvětlovali KATEŘINA KVĚTOŇOVÁ, PETR CHALUŠ a JIŘÍ TRUNDA ze ZŠ Londýnská v Praze 2. „Připomínky nebyly žádné, spíš otázky: co dá nejvíc práce, jak začít vytvářet ŠVP. Hledali, kam se budou moci v průběhu práce na programu obrátit o radu. Ujistili jsme je, že děti si na nový styl práce zvyknou rychle. Pro učitele je to pochopitelně náročnější. Lépe práci zvládá 1. stupeň už proto, že učitel učí všechny oblasti. Druhý stupeň se musí napřed naučit opravdu spolupracovat.“ 

Pokud měl někdo negativní postoj, nechal si ho pro sebe. Naopak, někteří ředitelé projevili zájem ZŠ v Londýnské navštívit, aby vyučování viděli na vlastní oči. Jedna ostravská škola požádala o speciální dílnu přímo na jejich škole pro celý pedagogický sbor.

Podobnou zkušenost měl i KAREL BÁRTA ze ZŠ Žižkova v Turnově. „Dílna byla přeplněná. Vysvětloval jsem, proč a jak bychom měli tvořit ŠVP, jak postupovat při jeho tvorbě. Asi polovina účastníků už se s RVP seznámila, pro druhou to byl vlastně úvodní seminář. Jediné pochybnosti, které se objevily, upozorňovaly na to, že pro takovou práci nejsou vytvořeny podmínky. Chybí osvěta, nejsou zajištěny ekonomické podmínky. Není přece možné vyrábět moderní auta v dílně, kde se bortí střecha.“

CO SI O RVP ZV MYSLÍ VEDENÍ ŠKOL

Vyptávala jsem se namátkou, jak jsem se na chodbách, v debatních kroužcích a v dílnách setkávala s řediteli a jejich zástupci, kteří si do Ostravy přijeli pro zkušenosti.

„Byla jsem už na několika školeních na toto téma, třetí verzi RVP ZV mám přečtenou, s učiteli jsme ji probírali na provozních poradách, hovořila jsem o ní i s rodiči na úvod třídních schůzek,“ přiznala ředitelka pořadatelské školy ZŠ Dvorského, Ostrava-Bělský les Věra Helebrantová. „Myslím, že to bude pro školy velký přínos, docela se na vytváření školního programu těšíme. Tedy většina sboru, ve škole je 50 učitelů a všichni se určitě na sto procent neshodneme. Protože máme statut sportovních tříd a neustále pořádáme nějaké akce, učitelé se postupně zapojují do práce navíc. Přišla jsem sem před třemi lety, právní subjektivitu máme něco málo přes rok. Někteří učitelé si teprve zvykají na to, že se škola musí profilovat, dávat o sobě vědět. Někteří nechápou, že aby si rodiče školu pro své děti vybrali, musí jí dát něco navíc. Někomu se z vyježděných kolejí nechce. Ale třeba 1. stupeň už podobným stylem pracuje i bez RVP. Studenti z Pedagogické fakulty OU k nám chodí na náslechy i na dlouhodobou praxi. Jejich učitelé moje kolegyně chválí. Myslím, že to nakonec zvládneme. Ale jestli budou stačit dva roky, to nevím. Musí se začít hned.“

Také ANNA BÁBOROVÁ ze ZŠ Blučina si myslí, že RVP ZV znamená přínos. „Současné učivo je hodně náročné, integrace některých částí bude prospěšná. Naše škola je malá, spolupracovat jsme zvyklí, jinak to nejde. Vybrali jsme si program Obecná škola, děláme projekty… Nebude to pro nás zase takový problém.“

Jitka gebauerová ze ZŠ Borkovany souhlasila, nicméně upozornila na to, že ve všech školách RVP nepřivítají. „Kdybyste se mě zeptala před rokem, nejspíš bych RVP nepokládala za reálný. Nedovedu si představit, že by škola, kde jsem dřív učila, v týmu vytvářela ŠVP. Jsem teď na novém pracovišti a je to něco úplně jiného. Učitelé mají chuť zkoušet nové věci, projektové vyučování. Něco mne napadne, kolegyně to hned rozvine a už to jede.“ 

„Kdybych řekla, že se tvorby ŠVP nebojím, nebyla by to pravda. Bude to chtít hodně přemýšlení a hlavně připravit sbor. To bude nejtěžší,“ dověděla jsem se od MARIE KOCOURKOVÉ ze ZŠ Dukelská, České Budějovice. 

„Některé školy už pro RVP ZV hodně dělají,“ je přesvědčená JANA SUCHÁ ze ZŠ Fryšava pod Žákovou Horou. „Nás je malinko, jen dvě třídy, ale pokud mohu soudit podle spolupráce s mateřskou školu, myslím, že by nám to šlo. Ještě musíme propracovat návaznost, v našem pedagogickém centru nás čeká školení na téma Jak vytvářet ŠVP na málotřídní škole. Snad si poradíme.“

"Tahle akce mi otevřela oči,“ přiznala ALENA RUSKOVÁ ze ZŠ Kunín. „RVP ZV jsem znala, ale až tady jsem opravdu pochopila, o co v něm jde. Sama za sebe říkám ano, ale hledala bych asi zlatou střední cestu. Nejsem si taky jistá, jak se na RVP ZV budou dívat kolegové. Přitom školní vzdělávací program musí vytvářet tým. Nebude to snadné. I proto se kloním k výstupům po 5. a 9. ročníku, aby bylo jasné, co mají žáci umět a znát.“

NEGATIVA? TO MUSÍTE JINAM

Připomínky, upozornění, varování – to ano, ale odmítnutí RVP ZV a priori v Ostravě nezaznělo. Jenže pravda je, že na jednání se sjeli ředitelé, kteří chtějí školství měnit.

„Dílnu nevedu poprvé. Pokud přijdu mezi lidi, kteří si ji vybrali – jako tady – je reakce podobná. Pozornost, zvědavost, zaujetí, nápady. Aspoň v ochutnávce vyzkoušíme některé postupy, pojmenujeme je, učitelé reagují. Motivace je pak vzájemná,“ říká Vít beran ze Táborská, Praha 4. „Ale když jsem vedl semináře třeba pro celou městskou část, bylo znát, jak obrovské jsou rozdíly v názorech na potřebnost ŠVP. Některý z ředitelů nepochopil, že ŠVP potřebuje škola, ne úřad. Že RVP ZV je o změně klimatu školy, o přístupu ke vzdělávání, o efektivním učení, o spolupráci a partnerství lidí (učitel-žák-rodič). U některých mne to vyloženě překvapilo.

Jsem přesvědčen o jedné věci: pokud si stát, potažmo MŠMT, neuvědomí, že zavádění školské reformy je systém změny, který musí být státně – tedy zákony a financemi – podpořen na všech úrovních, pak bude RVP přijímán na mnoha místech pouze formálně. A tudíž bez efektivity.“

A byli jsme u jádra věci.

KDYBY...

...začala osvětová (rozuměj vysvětlovací) kampaň zároveň s pilotáží, byli bychom dneska mnohem dál. Už dávno jsme se mohli bavit o tom, co ano a co ne, místo abychom vysvětlovali proč. Nejen Ostrava byla důkazem. Proti je ten, kdo netuší. Čím větší má strach, že i on se bude muset učit, tím více křičí. A strhává na svoji stranu ty, kdo o RVP rozhodují. Přece nemůžeme jít proti většině! Je to rozvaha nebo alibi?

A k čemu přiřadit rušení pedagogických center v době, kdy jenom příprava na RVP ZV by vyžadovala jednou tak velkou kapacitu? O financích, jimiž vláda dotuje svoji proklamovanou prioritu, nemluvě.

Obchodní firmy vědí, že nový výrobek vyžaduje podporu marketingem. Ministerstvo na to zapomnělo. Nebo nový výrobek nechce? – letí školami. Vystoupení některých pracovníků ministerstva prý tomu napovídají.

Proč by dávalo ruce pryč od přípravy učitelů na vysokých školách (máme přece akademickou svobodu!). Proč by se tak pozdě začalo zabývat tvorbou evaluačních nástrojů? Proč by nechalo rozhodovat o osudu škol laiky (máme přece zreformovanou veřejnou správu!)?

Ale třeba je to jenom shoda náhod… 

JE DVOULETÁ PŘÍPRAVA DOSTATEČNÁ?

Zkoušela jsem se ptát lidí, kteří už si práci na ŠVP vyzkoušeli na vlastní kůži.

„Když ministerstvo splní dvě podmínky,“ říká K. Bárta. „Když zahájí skutečnou osvětu a získá prostředky na zkvalitnění práce ve školách. Nejen na nárůst hodin, ale také na školní psychology, na asistenty učitelů. Aby se učitel nemusel zabývat činnostmi, které se vzděláváním přímo nesouvisejí. Kdyby učitel nemusel evidovat školní pomůcky, dělat dozor na chodbách a při obědě, mohl by se skutečně zaměřit jen na pedagogický proces. Kdyby ředitel nemusel vykonávat všechny možné kontroly (teď nemyslím hospitace), shánět peníze, vyřizovat neustále se vrstvící administrativu, nebyl by problém vzdělávat se, vytvořit pro školu její vlastní vzdělávací program.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz