archiv
Učitelské noviny č. 35/2005
tisk článku

Zemědělským učilištím se pod kraji žije lépe

Hodili nás přes palubu... Ještě nikdy jsme neměli tak málo peněz... To jsou čtyři roky staré výroky některých ředitelů zemědělských učilišť, které vystihují tíživou finanční situaci těchto škol v okamžiku, kdy přecházely z ministerstva zemědělství pod zřizovatelská křídla krajů. Převod doprovázely stávkové pohotovosti či odmítavé reakce některých krajů k převzetí zemědělských učilišť. Jak se těmto školám žije dnes?


Ohlédnutí

Skupina 118 SOU zemědělských, 15 SOU lesnických přešla v říjnu 2001 pod kraje. Neobešlo se to bez problémů. Na jedné straně panovala obava, že kraje budou ke specifikám rezortního školství přistupovat amatérsky a že ohrozí zemědělské vzdělávání. Na straně druhé finanční politika ministerstva zemědělství vůči svým školám byla tehdy, krátce řečeno katastrofální. Učiliště se v posledním roce panování Mze dostala do milionových dluhů, nebylo na mzdy a přežívalo se jen díky hospodářské činnosti. Zemědělské odbory dokonce vyhlásily stávkovou pohotovost. Platy učitelů v zemědělských učilištích se pohybovaly zhruba dva tisíce pod celostátním průměrem kantorského platu.

Dnes jsme „ve vatě“

Například v Libereckém kraji hrozilo šesti učilištím, že jejich pracovníci zakončí rok 2001 bez výplaty a budovy zůstanou bez energie kvůli nezaplaceným fakturám. Kraj dokonce reálně uvažoval, že si vezme bankovní úvěr, aby ohrožené školy překlenuly nejhorší.

„Nemohu říci, že bychom neplnili povinnosti dané předpisy, ale už to není o řádném vzdělávání. Pytlíkujeme to neskutečným způsobem,“ řekl UN před necelými čtyřmi lety ředitel SOU a U zemědělského ve Frýdlantu DAN RAMZER (UN č. 1/2002).

Leccos se od té doby změnilo. Například kraj si nakonec úvěr nemusel brát. A škola?

Dnes se jmenuje SOŠ, SOU, UO, U a Praktická škola a jejím ředitelem je stále D. Ramzer, který říká:

„U nás došlo ke zlepšení o sto procent – jsou dána jasná pravidla financování a kraj zřetelně vyjádřil podporu zemědělským a lesnickým učilištím. V rámci toho jsme se, jak se říká, optimalizovali, a stáhli pod sebe ještě zemědělku a obchodní akademii, protože výhradní zemědělské vzdělávání tady ve Frýdlantu by jinak bylo ohrožené.“

Protože školní statek patřící nyní pod sjednocenou školu nemá ze zákona nárok na klasické zemědělské dotace, kraj na jeho provoz přispívá každoročně dvěma miliony. Teď se připravuje jeho transformace na obchodní společnost, která už na zemědělské dotace dosáhne.

„Přesto jsme na statku ziskoví,“ konstatuje ředitel a ke krajskému tématu dodává: „Veškerý investiční fond nám kraj pokrývá - každoročně investujeme kolem dvou až tří milionů korun. Loni jsme tři miliony korun proinvestovali při rekonstrukci školy, letos nám kraj opravil silnici vedoucí ze školy ke školního statku za dva a půl milionu.“

Ředitelských povinností je prý na druhou stranu víc, hlavně administrativy. To ale vyváží mnohem lepší podmínky pro vzdělávání v zemědělských oborech, než byly za panování ministerstva zemědělství.

„V maturitním oboru Agropodnikání máme v prvním ročníku poprvé po osmi letech plný stav – 29 žáků. Nechci to zakřiknout, ale snad se už blýská na lepší časy.“

V případě učebních zemědělských oborů to však už tak veselé není.

„Obor Farmář – tady můžeme mluvit o řízené stagnaci. Protože trh vstřebá každoročně zhruba 15 absolventů, nesnažíme se poptávku uměle zvyšovat. Do oboru se nám hlásí kolem 12 až 14 dětí. Na druhé straně to kompenzujeme vzdělávacími kurzy pro dospělé. Značný zájem je o opraváře zemědělských strojů. Přestože se ‚automobilové ‘ lobby tento obor nelíbí, myslím, že jde o obor s velkou budoucností. Stoupající zájem plyne z toho, že jeho absolventi mají mnohem širší uplatnění než farmáři – dva řidičské průkazy, dva svářečské průkazy, kování, rukodílna, počítače...“

Ředitel Ramzer pochválil i dobrou mezirezortní spolupráci na úrovni kraje.

„Když potřebujete o čemkoli jednat, nemusíte se dobývat přes sekretariáty - dostanete termín u hejtmana, u náměstka, u radních za školství i zemědělství, kde s vámi jednají jako rovný s rovným...“

Nikdo je nepotlačuje

Poněkud skeptický pohled z dřívějška poopravil i MIROSLAV KOLOMAZNÍK, ředitel SOU zemědělského v Hubálově.

„Určitě jsme si polepšili. Specifikem Středočeského kraje je sice velké množství středních škol, které uřídit není jednoduché, ale rozvoj zemědělských učilišť v kraji určitě nikdo nepotlačuje. Naopak, hodně zemědělských škol zůstalo zachováno, včetně čtyř školních statků. Většina našich absolventů se stále rekrutuje ze zemědělských oborů a nikdo nám nedává najevo, že by to mohlo být špatně,“ vyjádřil se M. Kolomazník.

Středočeský kraj je jednak průmyslovým regionem, ale také regionem do značné míry zemědělským – podíl zemědělských pracovníků na celkové zaměstnanosti tady tvoří asi 5 až 6 procent, což je v porovnání s ostatními kraji poměrně ojedinělé.

„Jediné, co nás trápí u učebního oboru Opravář zemědělských strojů, jsou normativy, ale ty jsou víc záležitostí ministerstva školství než krajů. Normativy jsou pro nás velmi nevýhodné, zvlášť ve srovnání s příbuzným Automechanikem.“

Agrární charakter Středočeského kraje se podle ředitele Kolomazníka v poslední době odráží i v počtu uchazečů o studium.

„Každý rok otevíráme třídu opravářů zemědělských strojů a dvě třídy opravářských prací a mohu říct, že po letošním prvním kole přijímacího řízení jsme vše naplnili. Čím dál více nás bombardují lidé ze zemědělské praxe, třeba prodejci zemědělské techniky, kteří mají enormní zájem o naše opraváře. Zemědělství se odrazilo ode dna a chybí mu mladá krev. Technika stojí miliony, konec konců palubní počítač má dnes i traktor. Proto hodně absolventů má šanci na dobrou práci.

Osvědčily se nám i tzv. školní závody, což jsou vybrané podniky, jimž ministerstvo zemědělství dotuje náklady spojené s praxí žáků. Šikovné žáky si zaměstnavatelé hýčkají. Ti nejlepší po vyučení často zůstávají tam, kde byli na praxi,“ dodal ředitel.

Krajská centra

„Situace se od dřívějška rozhodně nezhoršila. Je to ale kraj od kraje různé. Například Liberecký kraj si zemědělská učiliště opravdu považuje,“ řekl ředitel ISŠ zemědělsko-manažerské v Chebu JAN KOT, který zároveň předsedá Sdružení zemědělských škol.

Současně ale dodává, že v některých krajích stále funguje řada menších učilišť, která bude nutné sloučit pod větší školy – to je poznaná nutnost.

Pro ředitele prý byl trochu problém zvyknout si na jiný styl řízení.

„V dobách rezortního řízení jsme měli jako ředitelé větší volnost. Ale už jsme si zvykli na to, že se s každou maličkostí musíme obracet na kraj. V prvním funkčním období krajů jsme se vzájemně oťukávali, byli jsme trochu podezřívaví. Nová garnitura radních se mi už zdá příjemnější. Komunikace se vylepšila. Potvrzuje se to i v rámci Sdružení, na jehož jednáních se setkáváme s radními všech krajů,“ uvedl J. Kot.

Tento týden se v Bzenci koná valná hromada Sdružení. Podle J. Kota se bude řešit otázka malonákladových učebnic pro odborné předměty, restriktivní příloha vyhlášky o krajských normativech a koncept center celoživotního zemědělského vzdělávání, na kterém Sdružení spolupracuje s jedním ze svých vážených členů – agrární komorou.

„Vymýšlíme koncepci těchto center. Například to, mají-li být dvě, nebo jen jedno v kraji. Každopádně musejí odpovídat potřebám regionálního zemědělství a počtu jeho pracovníků. Jedno centrum bylo otevřeno v Opavě, druhé v Českých Budějovicích a třetí se připravuje v děčínské Libverdě.“

Centra celoživotního vzdělávání by měla navazovat na síť asi čtyř desítek škol, které si vytipovalo a finančně podporuje ministerstvo zemědělství jako místa dalšího vzdělávání zemědělců. Jde o ekonomicky zajímavou věc, protože zájem o toto vzdělávání bude pravděpodobně růst. Zemědělci se totiž musejí vzdělávat, pokud chtějí dosáhnout na některé dotační tituly ministerstva zemědělství. A školy této příležitosti mohou využít.

Krajské koncepce

S vybudováním center zemědělského vzdělávání počítají i některé kraje, a to dokonce ve svých speciálních koncepcích pro zemědělské školství. Jsou kraje, kde takové koncepce odmítají, v Moravskoslezském kraji však mají opačný názor, a tak si schválili koncepci rozvoje zemědělského školství na roky 2005 až 2008.

Na prvním místě již realizované koncepce je vytvoření čtyř silných center poskytujících vzdělávání v zemědělských oborech, včetně vzdělávání dospělých. Mělo by jít o školy, do nichž se bude koncentrovat podpora zřizovatele, již zmíněná dotační politika ministerstva zemědělství a zdroje z evropských fondů.

Strategie také počítá s posílením škol s nadregionální působností, které budou profilovány na zahradnické a lesnické obory. Změnit by se ale měla oborová nabídka. Samostatná existence polyfunkčních škol vyučujících zemědělské a zahradnické obory by měla být zachována jen v oprávněných důvodech - například v případě, že by došlo k velkému dopravnímu vzdálení nabídky oborů speciálního školství. Mělo by také přibýt oborů se širším všeobecným základem...

Východiskem budoucích proměn zemědělského školství, nejen učňovského a nejen na severní Moravě, je ale rozvoj celoživotního vzdělávání. V době očekávaného strmého populačního propadu dospívající generace vlastně ani jiné cesty není.

PETR HUSNÍK

Zemědělské obory v poslední době začínají vykazovat zvýšené míry nezaměstnanosti ve všech kategoriích vzdělání. Za problematickou lze přitom označit situaci u vyučených a absolventů maturitních oborů SOŠ, kde se vyskytují vysoké počty nezaměstnaných absolventů. (zdroj: NÚOV)

< zpět do čísla
banners/tesco_390x60.jpg
reklama
veletrh_vedy_125x125.jpg
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
33%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz