archiv
Učitelské noviny č. 36/2004
tisk článku

Výuka předmětu český jazyk a literatura ve světle nového školského zákona a rámcového vzdělávacího programu

Jiří Kostečka, Gymnázium J. Seiferta, Praha 9, iniciátor celonárodní diskuze češtinářů

Nedávno byl schválen nový školský zákon a vznikla pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro gymnaziální vzdělávání (RVP GV). V tomto příspěvku se budu zabývat tím, co oba dokumenty znamenají pro budoucí výuku předmětu český jazyk a literatura na gymnáziu; částečně se dotknu i situace na středních odborných školách a učilištích. Navazuji tak na celonárodní diskuzi češtinářů, kterou jsem inicioval v loňském roce na stránkách Učitelských novin a Českého jazyka a literatury. Lze totiž s potěšením konstatovat, že některé z těch návrhů, jež byly jejím předmětem a získaly podporu významného počtu přispěvatelů, byly v novém školském zákonu i v koncepci RVP zohledněny. Relevantní instituce, a to MŠMT, VÚP a NÚOV, CERMAT a některé fakulty vysokých škol, se názory češtinářů z praxe velmi seriózně zabývaly.


Článek je rozdělen na dvě části. V první se budu zabývat tím, jak se promítly 4 okruhy zmíněné diskuze do nového školského zákona a RVP GV a jak lze v praxi uplatnit její výsledky; ve druhé uvedu několik poznámek k pilotní verzi RVP GV, jež byla předložena Výzkumným ústavem pedagogickým k veřejnému připomínkovému řízení. Na pilotních verzích RVP pro jednotlivé SOŠ a SOU se intenzivně pracuje (touto činností je pověřen Národní ústav odborného vzdělávání.)

Průsečíky celonárodní diskuze

1. Rozdělit předmět na dva, nebo ponechat současný stav?

Na tuto otázku odpovídá jak nový model maturitní zkoušky obsažený v novém školském zákoně, tak RVP GV a (připravované) RVP SOŠ a SOU.

V novém modelu maturitní zkoušky je předmět fakticky rozdělen, neboť v písemném testu společné části – tzv. státní maturity – budou prověřovány kompetence primárně jazykové a slohové; texty tzv. krásné literatury se zde samozřejmě mohou objevit, zpravidla však jako východisko k interpretační analýze, nikoli k prověřování literárněhistorické faktografie.

Rámcové vzdělávací programy obecně delegují značné pravomoci na ředitele škol. RVP GV zařazuje předmět český jazyk a literatura do celkového plánu jako unitární, tedy jeden nedělený předmět, a to do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. V dalším textu RVP GV se však výslovně praví, že navržené předměty (tedy samozřejmě nejen ČJL) lze jak integrovat, tak naopak dělit podle profilu školy. To má – mimo jiné – specifikovat Školní vzdělávací program (ŠVP), jenž bude konkretizací Rámcového vzdělávacího programu a jejž budou tvořit učitelé pro svou školu. Za soulad ŠVP s RVP zodpovídá ředitel školy; předpokládá se, že bude v této věci garantem práce členů předmětových komisí.

K rozdělení předmětu de facto dochází ve společné části maturitní zkoušky (viz i následující bod).

Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání rozdělení českého jazyka a literatury na dva předměty umožňuje, ale nenařizuje. Literaturu lze ve Školním vzdělávacím programu převést ze vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace do vzdělávací oblasti Umění a kultura a integrovat ho s dalšími estetickovýchovnými obory, zejména s hudební výchovou, výtvarnou výchovou, filmovou výchovou.

2. Učinit maturitní zkoušku z literatury volitelnou?

Písemný didaktický test společné části se svým pojetím bude blížit ověřování čtenářských dovedností. Zopakujme (viz předešlý bod), že i v rámci literárního učiva zde budou v prvé řadě prověřovány čtenářské kompetence, tj. interpretace uměleckého textu, nikoli cíleně literárněhistorická fakta.

V ústní zkoušce společné části, jejímž garantem je škola, jistě nelze vyloučit tlak některých češtinářů, aby se do zkušebních témat (okruhů) vrátila zadními vrátky výlučně literární historie. To by však bylo v hrubém rozporu se záměrem zákonodárce: ústní zkouška má prověřit mluvní kompetence maturanta v širokém komunikačním spektru, tj. v oblasti stylu nejen uměleckého, ale i prostěsdělovacího, odborného, administrativního… Předmětem prověřování zde sice může být i komunikace o literárním učivu, avšak nikoli pouze o něm a nikoli pouze o literární historii. (Toto a další záležitosti upřesní prováděcí vyhláška MŠMT, jež bude z nového školského zákona vycházet a nahradí dosavadní vyhlášku č. 442. Inovovat se rovněž budou Katalogy požadavků ke společné části maturitní zkoušky.)

Ve školní části maturitní zkoušky o nabídce předmětů rozhoduje ředitel školy. Je samozřejmé, že při tom respektuje skladbu předmětů, které se na dané škole vyučují, a deklarovanou profilaci školy. Rozhodne-li se tedy po dohodě s předmětovou komisí rozdělit předmět český jazyk a literatura na dva, bude se ve školní části maturity zkoušet / testovat jazyk a komunikační výchova (sloh) samostatně a literatura buď též samostatně, nebo v propojení s dalšími estetickovýchovnými předměty. Zde do věci mohou hodně promluvit požadavky vysokých škol pro přijímací řízení – zejména fakult, jejichž absolventi se stanou profesionálními uživateli mateřského jazyka (filozofická, pedagogická, právnická, sociálních studií aj.).

Ve společné části maturitní zkoušky tedy není zařazena literatura jako samostatný prověřovaný předmět. Ve školní části maturitní zkoušky je pak obligatornost či volitelnost literatury a rozsah i obsah literárního učiva ponechán plně v kompetenci škol, tj. ředitele a příslušných předmětových komisí.

3. Posílit hodinovou dotaci jazykového a slohového učiva?

RVP GV, jak již bylo řečeno, primárně ponechává předmět sjednocený a – bohužel – v základním návrhu pro něj hodinovou dotaci nenavyšuje: počítá se v něm se třemi hodinami týdně; o možnosti posílení z disponibilních hodin si u ředitelů-nečeštinářů nelze dělat sebemenší iluze.

Ředitel Výzkumného ústavu pedagogického J. Jeřábek přislíbil na setkání ředitelů gymnázií k RVP GV v Praze, že o zvýšení povinné dotace o 1 hodinu bude ještě na ministerstvu jednat. Doufejme, že úspěšně. Nadále jsem hluboce přesvědčen, že je absurdní skloňovat slovo „komunikace“ ve všech pádech, a přitom dávat těm, kdo ji mají systematicky vyučovat a procvičovat především, tedy učitelům mateřského jazyka, k dispozici jednu hodinu týdně. (Není totiž pochyb, že většina češtinářů setrvá při tříhodinové týdenní dotaci u tradičního poměru 1:2 ve prospěch literatury. Ostatně učit na gymnáziu literaturu 1 hodinu týdně je stejný nesmysl jako učit 1 hodinu jazyk a komunikaci.) Na SOU a SOŠ pak je navýšení dotace hodin češtiny doslova životní nutností.

Česká republika zůstává nadále zemí s nejmenší dotací na výuku mateřského jazyka na středních školách v celé Evropě. Je to totiž dotace nejmenší možná – ledaže by se hodiny mateřského jazyka zrušily úplně...

4. Umožnit i jiný princip výuky literatury než literárněhistorický?

Kladnou odpověď přináší široké pojetí Rámcového vzdělávacího programu. Jak již bylo řečeno, jeho konkretizací je Školní vzdělávací program, jejž si vytvoří učitelé a ředitel přímo na dané škole.

Ve Školním vzdělávacím programu lze pojmout výuku literatury jak tradičně podle principu literárněhistorického, tak nověji podle principu literárněteoretického (jako kurz úvodu do čtenářství a studia literatury), popř. jako kombinaci obou předchozích – a ovšem též zcela jiným způsobem, například podle principu žánrového.

Rámcový program pro gymnázia

Vzhledem k tomu, že hodnotím předkládanou verzi Rámcového vzdělávacího programu pro gymnaziální vzdělávání v zásadě kladně, předesílám, že jsem na ní nijak autorsky neparticipoval – naopak jsem dvě předběžné verze oponoval.

Na rozdíl od některých věčných kritiků našeho školství, kteří sami na střední škole neučili vůbec, nebo jen minimálně, jsem jednoznačně přesvědčen, že předkládaný text přinejmenším představuje velmi kvalitní základ pro diskuzi.

V první řadě je hodno ocenění, že RVP GV nerezignuje na výčet základních tematických celků, jež bude třeba zakomponovat do Školního vzdělávacího programu. Tvůrci RVP GV se správně nenechali dotlačit nepromyšlenými návrhy některých „reformátorů“ k tragickým zákrokům do samotného srdce jazykové, slohové a literární výuky a výchovy. Rámcový vzdělávací program naprosto oprávněně uznává nutnost faktografického poučení (při akcentování operativních a komunikačních dovedností), nachází citlivou rovnováhu mezi cíli kognitivními na straně jedné a formativními a instrumentálními na straně druhé. Kdyby byl RVP GV postaven pouze na kompetencích dovednostních, tedy s vyloučením kompetencí znalostních, vedlo by to k chaosu a dosti pravděpodobně i k faktickému zániku gymnázia jakožto typu školy. Obsah i klíčového, základního učiva by ve Školních vzdělávacích programech byl na různých gymnáziích tak odlišný, že by vlastně už nešlo o týž typ školy. A to nejen v českém jazyce a slohu a v literatuře, ale i v dalších vyučovacích předmětech.

Tematické celky jsou ovšem zároveň v RVP GV formulovány natolik obecně, že budoucím tvůrcům Školního vzdělávacího programu, tj. učitelům na gymnáziích, neberou prostor pro jejich vlastní nápady a koncepce: např. pro český jazyk formulace „základy valenční skladby“ znamená jen tolik, že toto relativně nové učivo je jedním z klíčových, takových s nímž by měli být gymnazisté v hodinách jazyka seznámeni. V jakém rozsahu, v kolika hodinách atd. – o tom již rozhodnou učitelé v součinnosti s ředitelem školy při práci na ŠVP.

Za nejdůležitější přínos RVP GV považuji skutečnost, že se v nich nenařizuje direktivně, nýbrž že se umožňují didaktické alternativy. První krok, na úrovni legislativy, tak byl učiněn. A vede správným směrem. Zbytek už je na učitelích samých a na ředitelích středních škol: totiž vytvořit na své škole takový Školní vzdělávací program, který bude v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem a zároveň zohlední vlastní představy pedagogů o tom, jak má vypadat výuka jejich předmětů. Například zda předmět český jazyk a literatura rozdělit, či ponechat integrovaný.

Soudím, že veřejná diskuze k pilotní verzi RVP GV nezmění dramaticky jeho celkovou koncepci – ta totiž vznikla po obsáhlých předběžných debatách řady odborníků, je v souladu s myšlenkou odvíjet vzdělání od tzv. klíčových kompetencí a odráží zahraniční zkušenosti z kurikulárních reforem.

Přesahuje možnosti i účel této rubriky Učitelských novin, abych se zde vyjadřoval k dílčím, ryze bohemistickým otázkám tohoto materiálu. Učiním tak, jistě s dalšími češtináři, v časopise Český jazyk a literatura.

Pokud jde o střední odborné školy a učiliště, přejme Národnímu ústavu odborného vzdělávání, aby co nejdříve a zároveň co nejkvalitněji zvládl přípravu RVP SOŠ a SOU, což je – vzhledem k rozmanitosti středních odborných škol a učilišť – úkol didakticky a technicky nesporně složitější než u RVP GV. Pak bude možno začít veřejnou diskuzi i nad konkrétními návrhy vzdělávání a výchovy v českém jazyce a literatuře na těchto typech středních škol.

Věřím, že tyto informace a interpretace výsledků celonárodní diskuze středoškolských češtinářů objasnily některé otázky, jež učitelé z praxe v poslední době často kladli.

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz