archiv
Učitelské noviny č. 16/2004
tisk článku

Komu a k čemu je to vlastně dobré?

 Tuto otázku si nutně musí položit každý, kdo se nějak motá kolem školství a sleduje více či méně aktivně dění kolem rámcových vzdělávacích programů. Tedy kladou si ji skoro všichni s výjimkou rodičů, kteří zatím vůbec netuší, co se na ně a jejich děti chystá. Informace by se k nim prostřednictvím učitelů mohly dostat, kdyby se v tom oni sami dostatečně vyznali, kdyby věděli, co a jak bude, a kdyby ty slavné RVP vnímali jako krok správným směrem, který skutečně vyřeší něco zásadního a bude ku prospěchu čehokoliv, nejlépe vzdělanostní úrovně obyvatel tohoto státu. Nic takového ale zatím člověk pohybující se v školském terénu nemůže zaznamenat, odhlédne-li od několika desítek výjimek, jimiž se obklopily osoby a instituce, které jsou za současný i budoucí zmatek zodpovědné.


 Člověk, který ve školách tráví desítky hodin, zjistí nepochopení, obavy, strach z konfliktu s mocnými, ať už je jimi samotné ministerstvo školství nebo "jen" školní inspekce, a také lhostejnost. "Hleďte, takových hloupostí už tady bylo, mraků, z kterých nezaprší, už jsme zažili spoustu, my jsme rádi, že jsme se konečně po letech dostali k tomu, že máme systém, v kterém víme, co, kdy a podle čeho učit, takže si to nakonec uděláme stejně podle svého, napíšeme jim, co budou chtít, a učit si budeme, jak se nám to osvědčilo, však znáte příběhy o nažraných vlcích a celých kozách, a navíc jsme národ Švejků... Máme konečně dobré a systematické učebnice, víme, jak na sebe navazují, tak je přece nevyhodíme a nenahradíme je zahraničními nesmysly, nebo i nesmysly českými, které jsou podvod, a navíc plné chyb a umělých spojení, o kterých se má říkat, že propojují učivo a vytvářejí předpoklad pro vyšší úroveň žákovských kompetencí, i když to tak není."

 Když tyto názory slyší člověk stále dokola a dá si je dohromady s tu více, tu méně nejednoznačným stanoviskem tzv. pilotních škol, nutně musí dojít k dramatickému zvolání: Bože, tak proč se to všechno dělá?! Vždyť změna vzdělávací koncepce, která má takhle mizivou podporu těch, na nichž je závislá, tedy učitelů, je nutně odsouzena k postupnému a tichému krachu! Ale tak jako všechno u nás, ten tichý krach bude jistě poměrně drahým špásem, a to v resortu, který by potřeboval rozumně investovat každou volnou korunu.

 Proč je veřejnosti vsouváno do hlavy, že naše současná škola je příliš náročná? Kde se vzala představa, že škola nemá být nárok a jistý řád? Proč vadí to, že si žák osvojuje praktické, ale i formální znalosti, na jejichž základě může fundovaně a až v určitém věku možná vytvářet vlastní systém dovedností a poznatků o světě? Kdo je ten prozřetelný, který dokáže oddělit potřebné a nepotřebné znalosti v základním všeobecném vzdělávání? Proč je najednou považováno za téměř vulgární mluvit o potřebnosti osnov jako základního jednotícího prvku školského systému? Proč se chystáme rezignovat na jasně formulovaný obsah školního vzdělávání a upínáme se k vágně a nekonkrétně formulovaným "kompetencím"? Co si s tím počne učitel, který nemůže teoretizovat, který musí denně stát před žáky a který je chce - někdy i za každou cenu - alespoň něco naučit?

 Otázek by se daly řetězit desítky. Dalo by se samozřejmě také kriticky hovořit na téma rodina a škola, hodnotová orientace dnešního člověka, kvalita učitelů a jejich snaha či ochota měnit zaběhnuté pořádky, dalo by se strašit Evropskou unií (té je mimochodem školský systém členských států téměř lhostejný, avšak jako pseudoargument se docela hodí). Ale realita je taková, jaká je. V žádné oblasti lidského konání nefunguje nic na sto procent, tedy ani učitelstvo a lidé kolem škol ne. S tím je třeba počítat.

 Otázkou je, kde se vzala univerzální myšlenka RVP. Zdá se, že problém modelu RVP postaveného na teoretické akademizující a zřejmě i politické vodě nastal už někde na začátku: problémem je to, že není úniku. Pokud části škol a pedagogické veřejnosti nevyhovuje současný model vzdělávání na prvním až třetím stupni škol, nechť má možnost sama si sestavit, obhájit a státním orgánem nechat stvrdit třeba i vyšší a třeba i náročnější vzdělávací postup, který by byl minimálně srovnatelný s tím současným. Ostatní nechme v klidu pracovat. Přece není důvod ve jménu několika desítek škol, které se cítí omezovány, uvést celý systém do zmatku a chaosu. Nestane-li se tak, jak to dopadne? Již dnes mají mnohé školy jednu starost: kde to opíšou. Obracejí se na pilotní školy, na Výzkumný ústav pedagogický a chtějí vzor. A světe zboř se! VÚP jakýsi vzorový RVP údajně zveřejní, aby pomohl školám, které si nevědí rady. Takže se nebude učit podle aktuálních potřeb školy, ale podle nějakého vzoru. (Toto prosím není kritika škol. Ty mají své starosti a také své úkoly, a třeba se jen naplno věnují práci s žáky a nemají síly a čas na další aktivity, o jejichž potřebnosti nejsou navíc ani přesvědčeny.)

 Další obtížně pochopitelnou věcí je, kde se vzal útok na existenci osnov. Ne na obsah dnešních osnov, ale na existenci jakýchkoliv osnov. Komu vadí cosi závazného, čím se v obecné rovině mají řídit všichni, aby byla zajištěna prostupnost v rámci jednoho typu školy a mezi stupni škol navzájem? Ani na vteřinu by rozumného praktika nenapadlo hájit současné předimenzované akademické osnovy především na základní škole. Ale vždyť ti, co je prosadili, dnes stojí v čele těch, kdo je chtějí přebít jakýmisi rámci. Proč nezachovat osnovy, nerekonstruovat je, neredukovat nezvládnutelné, neoddělit podle zkušenosti s nimi reálněji základní a nezákladní učivo, ale zachovat řád ročníků a stupňů škol a s nimi spojený obsah učiva? Zřejmě to souvisí s tím, že "teoretické znalosti" jsou dnes prezentovány jako něco, za co by se měl slušný učitel a žák téměř stydět. Nás má zajímat hlavně tvořivost a schopnost vyjádřit se, diskutovat atd. Ale k čemu je tvořivost a plané diskutování bez znalostního gruntu? Na to už přišli i jinde. Tak za drahé peníze připravují právě opačnou reformu ve Francii, v USA nebo třeba ve Švýcarsku řeší, co s možná tvořivými, ale vědomostmi málo poznamenanými maturanty. Většina z nás s tím má zkušenost z nejbližšího okolí. Práce s osnovami, standardy nebo rámcovými programy, nebo jak tomu budeme říkat, je vždycky závislá na tom nejpodstatnějším. Dobrý a rozumný kantor si z nerozumných požadavků vybere to potřebné a přiměřenou formou se to snaží předat dál. A nerozumného blázna, ať už v roli učitele, inspektora, nebo rodiče, nezastaví před devastací dětské duše ani deset rámcových programů.

 Dalším důvodem, proč osnovy najednou vadí, by mohlo být i to, že se do přesně formulovaných osnov vejde pouze část učebních pomůcek, které autoři a nakladatelé vytvoří. Zdá se, že česká nakladatelství, donucená schvalovacím řízením na MŠMT, došla do stadia, kdy pracně a často se skřípěním zubů vydávají učebnice, které přesně odpovídají požadavku osnov. Musí to být poměrně zdlouhavá dřina všem, kdo do toho mají co mluvit, vyhovět. Ale co neodpovídá osnovám, nemělo by mít šanci. Zatím. Nevejde se toho do RVP víc? De facto rámcovému programu může odpovídat jakýkoliv učební text. Český i zahraniční provenience. Nebyl by dobrý byznys to, co už se uplatnilo v kusu světa, tzv.lokalizovat i pro malý český trh? Je sice malý, ale každá koruna, byť česká, dobrá. Lokalizovat podle pevných osnov je velmi pracné, podle RVP hračka. Slyšíme trávu růst? Jen aby. Do češtiny přeložená učebnice pro polovinu světa prodávaná za dampingové ceny může být pro chudé školské poměry "hotovým požehnáním". Že školy nejsou hloupé a kvalitu poznají? Ano, nejsou, ale při jejich rozpočtu...

A to nemluvíme o domácích filutech, kteří již půl roku křičí do světa, že jejich učebnice odpovídají Rámcovému vzdělávacímu programu. Prosím jakému? Nikomu to nevadí? Nikdo nesleduje lživou reklamu? Neuvádí to školy v omyl, že pro RVP vzniknou nové univerzální učebnice? Nevzniknou, protože to prakticky nejde. Neboť teoreticky co škola, to program, to jiná priorita. Nechce se uvěřit, že by cílem RVP byly učebnice s minimálním obsahem učiva konkrétního předmětu a s nekonečnou řadou "oslích můstků", které nevedou k systému, ale do pekel. Zasvěcení vědí, o čem je řeč: z neškodného učiva o psaní velkých písmen v českém jazyku se dá vytvořit dějepisně-zeměpisná rošáda, na jejímž konci je obrovská časová ztráta a bezzubá informace o pravých a levých přítocích nejdelší řeky Vltavy, o jejíž velké písmeno tady šlo. Podobně dopadne i nejvyšší hora Jizerských hor – prý Ještěd!!! A jak mají žáci v 6. ročníku vyprávět o Valdštejnovi, třicetileté válce nebo historickém vývoji Slovenska, když o tom zatím neslyšeli ani slovo? Češtinářům je to k ničemu, zeměpis a dějepis se červenají. O to v RVP jde, když je to učebnice - prý - pro něj? Jak došlo k tomu, že vůbec dostala schvalovací doložku MŠMT? Někteří nakladatelé by možná řekli, že se snažili proniknout do utajených skupin, které připravovaly první, druhé a x-té verze RVP, aby na tyto věci upozornili. Nepatřili ale mezi vyvolené, proto patří mezi ty překvapené. Ti seriózní zřejmě tento názor potvrdí, ti otrlejší se již pojistili; na Moravě už si dokonce přičinlivé nakladatelství verbuje školy, využívá malé informovanosti a slibuje hory doly. Ale je třeba znovu říci: ve školách nepracují hlupáci a mají své zkušenosti.

 Poslední otázkou je, proč se ti, co mají výhrady a nesouhlasí a nemají zájem o univerzální zmatek v českém školství, neozvou, proč nediskutují, proč je není slyšet. A když diskutují, proč se za své názory jakoby stydí či proč se za ně bojí postavit. Důvod je stejný jako v případě tohoto příspěvku. Nereagovali, protože nevěděli, nerozuměli, slušně čekali na soudnou informaci a argument. Když se jich nedočkali, usilovně je hledali. Zjistili ale, že se nesouhlas jaksi nehodí. Nesouhlasíte s RVP? No to asi nejste dost tvořiví, schopní, kooperativní a asi jste zastánci starých časů. I novináři s tím mají svou zkušenost. Často slyší: Já vám svůj názor řeknu, ale neuvádějte jméno a adresu, ať nemáme potíže se zřizovatelem a s inspekcí. Bože, jak jsou ty poměry principiálně jiné! Inspekce jako kontrolor a rádce? Vážení, zase možná až příště.

Z těchto důvodů je i tento příspěvek nepodepsán. Ne z osobní zbabělosti, ale ze zodpovědnosti za chod budovy, kde jeho autor působí. Marná oběť je totiž skutečně marná. Ten většinový protihlas ale zaznít musí. Snad se najdou další, třeba i bezejmenní, kteří se ozvou. Nebo i ti se jménem, kteří třeba vyvrátí názory předpotopního brontosaura, který nepochopil, kam se to všechno řítí. Na závěr je třeba říci, co bylo tou poslední kapkou v brontosaurově poháru trpělivosti. Přišla v okamžiku, kdy vzalo samotné ministerstvo školství lehkou zpátečku a začalo chlácholit učitelskou veřejnost: nebojte se, RVP, to vlastně nic není, to jsou takové jen trochu přepsané osnovy. Slyšeli jsme to od ministryně, slyšeli jsme to na veletrhu SCHOLA NOVA z úst odpovědného náměstka, ke klídku nás vede, a to je také na pováženou, i šéf příslušného výboru Parlamentu. Není to pravda. Nejsou to žádné přepsané osnovy! A i kdyby byly, tak jsme zpátky u první otázky: komu a k čemu je to vlastně dobré?!

P. S. A co teprve zodpovědná příprava učitelů pro chystané manévry? Ta opravdová, vysokoškolská, pregraduální a případně i postgraduální, ne seminářové rychlené nalejvárny, aby bylo jasné, jak se „to“ má napsat. Do toho se nedá vstoupit lehkým klofnutím. Ale je to "taky dobrá bomba".

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz