archiv
Učitelské noviny č. 15/2003
tisk článku

Postrach se jmenuje druhý cizí jazyk

Podle Rady Evropy by měl být každý Evropan schopen dorozumět se kromě svého mateřského jazyka ještě dvěma dalšími. S druhým cizím jazykem počítá i RVP pro základní vzdělávání. Nic proti tomu - až na to, že zajištění výuky cizích jazyků patří k nejtěžším nočním můrám ředitelů základních škol už dneska.


"I když pominu naprostý nedostatek aprobovaných učitelů, pořád je tady skupina žáků, kteří druhý jazyk prostě nezvládnou," říkají učitelé. "Potíže mají některé děti už s češtinou, jeden cizí jazyk je na hranici jejich možností, druhý by byl daleko za ní." Vysvětlují, že pro tyhle děti by bylo rozumnější, kdyby čas určený pro druhý cizí jazyk věnovali buď prvnímu, nebo svojí mateřštině.
"Vždyť by stačilo, kdyby z druhého cizího jazyka zvládli jen základy," oponují zastánci dvou jazyků. "Stačilo by, kdyby se dokázali orientovat v nejnutnějších oblastech. Aby se uměli zeptat na cestu nebo nakoupit v obchodě."
Jak si s tím poradíme?
"Ještě není nic definitivně rozhodnuto, jde pouze o návrh, nad nímž se vede diskuze," říká JAN TUPÝ, zástupce ředitele Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, když mluví o pracovní verzi RVP ZV, kterou nyní ověřují pilotní školy. "Návrh opravdu počítá se dvěma povinnými cizími jazyky. Ohlasy ze škol však jednoznačně říkají: První jazyk ano, ale druhý jen jako povinná nabídka, z níž by si žák mohl, ale nemusel vybrat."
Mají školy pravdu, nebo je to jenom alibismus?

KDO SE DNES UČÍ DVA CIZÍ JAZYKY?
Mnohá základní škola nabízí druhý cizí jazyk jako zájmový kroužek, popřípadě mezi volitelnými a nepovinnými předměty. V povinné nabídce jej mají jen školy s rozšířenou výukou jazyků. Ty si ovšem své žáky pečlivě vybírají.
"K přijímacímu řízení se hlásí děti, které končí 2. ročník základní školy. Z těch, které uspějí v písemné a ústní části testu, si vybíráme ty nejschopnější," dověděla jsem se od ZUZANY SOKOLOVÉ, ředitelky Fakultní základní školy s rozšířenou výukou jazyků v Kladské ulici v Praze 2. Škola začíná až 3. ročníkem, tady také zahajuje výuku prvního cizího jazyka - němčiny. V 6. ročníku přibude všem žákům angličtina, ve formě zájmového kroužku si však mohou oťukat její základy už v 5. ročníku. Zajímalo mne, podle čeho si škola žáky vybírá.
"Především zjišťujeme, zda jsou úspěšní v českém jazyce, hledáme jazykové cítění. Za tím účelem máme připravena písemná cvičení jako je opis nebo hledání chyb. Nechybí ani úloha na rozlišení začínající dyslexie. V ústní části nás zajímá úroveň čtení, jazykový projev, slovní zásoba."
Žáčků se hlásí mnohem víc, než škola může přijmout. Loni mohla vzít jen polovinu, letos odmítne přibližně třetinu. Nechce však předbíhat, přijímačky budou až 14. dubna. Přestože žáci projdou přísným výběrem, ve vyšších ročnících už všichni tak úspěšní nejsou.
"Náročnost studia se projeví až na 2. stupni. Rozsah učiva všechny děti nezvládnou na sto procent. Některé dotahují výsledky větší pílí, některé klesnou k horším známkám."
Přitom v osmi devíti letech patřili k premiantům…

UMÍME POJMENOVAT ZÁKLADY JAZYKA?
Na obecné úrovni určitě, ale když se má začít stavět hodina, tematický plán, už je to horší. Když dojde na klasifikaci, je konec. Se zájmovým kroužkem by učitelé problémy neměli, s povinnou výukou ano. "Vedu kroužek anglického jazyka v 5. ročníku a je to moc hezká práce," říká Z. Sokolová. "Hrajeme si, zpíváme, snažím se v žácích vypěstovat vztah k jazyku. Na začátku výuky by nemělo jít o výsledky, ale spíš o radost. Aby byly děti schopny vytvořit jednoduchou větu, o něco požádat."
Nemohla by právě tohle být ona forma základů?
"Možná, ale pak by mělo být oficiálně stanoveno minimum, které by učitel měl žáky naučit."
Dalším úskalím bývá už zmínka o hodnocení.
"Určitě by mělo být jiné, odlišná by měla být i kritéria," zdůrazňuje učitel němčiny LADISLAV BOŠEK. "Jistě že bychom si s rozdílnou úrovní výuky museli poradit, ale byl by to dost tvrdý oříšek. Bylo by nutné připravit speciální učební plány, navazující tematické, které by odrážely tempo výuky. Tomu by také měla odpovídat klasifikace. V každém případě by výukové skupiny musely být tak malé, aby měli žáci dost příležitostí ke konverzaci. Osobně bych se však přimlouval za kvalitu na úkor kvantity. Je lepší umět dobře jeden cizí jazyk než dva povrchně." Vydělení slabších žáků se mu dvakrát nezamlouvalo. "Vždycky je lepší, když máte ve třídě tahouny. I slabší žáci se díky nim dokáží docela slušně vyšvihnout."

NECHCEME ŽÁKŮM KOMPLIKOVAT ŽIVOT
Tak nějak by bylo možné shrnout názory pedagogů klasických základních škol na výuku dvou cizích jazyků. Už před časem se k tomuto stanovisku přiklonila i Asociace základního školství, když konstatovala, že základní škola by měla být povinna žákům druhý cizí jazyk nabídnout. Volba by však měla být na žákovi, respektive na jeho rodičích.
Stejný názor zastává i JAROSLAV NÁDVORNÍK, ředitel 2. ZŠ Propojení ze Sedlčan.
"Dětí schopných bez problémů zvládnout dva cizí jazyky je v základních školách stále méně už proto, že nejschopnější odcházejí do víceletých gymnázií. Naše gymnázium má poměrně malý akční rádius, jen od nás naberou kolem 20 % žáků z ročníku. I když by základním školám měly postupně přibývat disponibilní hodiny, je otázka, jestli by bylo vhodné věnovat je pro všechny žáky jazykům. Možná by to mohlo přicházet v úvahu tehdy, kdybychom mohli třídy dělit na malé skupinky, kdybychom měli dostatek plně kvalifikovaných jazykářů. Jenže snižující se rozpočet nás bude nutit naplňovat třídy na maximum, a o jazykářích se nám může jenom zdát."

PODMÍNKY, PODMÍNKY, PODMÍNKY
Učitel s vysokoškolským diplomem opravňujícím ho učit na 2. stupni základní školy je vlastně kvalifikovaný učit kterýkoli předmět. Jenže cizí jazyk se z hodiny na hodinu dohánět nedá. Pokud je k tomu kantor přinucen, je nešťastný on i žáci. Přesto bývají ředitelé vděčni za každého přeškoleného ruštináře, který má snahu zvládnout jazyk podpořenou zažitou metodikou jazykové výuky. Bohužel, jsou to právě učitelé cizích jazyků, kteří najdou mimo rezort velice rychle finančně zajímavější uplatnění.
"Před časem mi odešli dva aprobovaní učitelé - angličtinář a němčinář. Jeden do neziskové sféry, kolegyně do zahraničí a nevím, jestli se vrátí. Mám-li zbývající jazykáře motivovat k tomu, aby zůstali, musel jsem sáhnout k nespravedlivému opatření vůči ostatním kolegům. Výrazně jsem jim zvýšil osobní ohodnocení. Chápu to jako mínus, ale nic jiného mi nezbývalo. I tak u nás učí jazyk také vysokoškoláci s jiným než pedagogickým zaměřením; jeden například šest let studoval ve Státech. Vesměs to jsou však lidé, kteří jsou ochotni se dále vzdělávat. Jezdí na kurzy a semináře do Prahy, do Příbrami. Je to jistá záruka toho, že berou učitelkou profesi vážně."
Připojil povzdechnutí, že stát neměl pouštět z rukou nástroje, kterými mohl ovlivňovat vysoké školy. "Pak se divíme, že nepřipravují učitele tak, jak by měli, v aprobacích, které školy potřebují. A to ani nemluvím o absenci tak dlouho slibovaného kariérního řádu, který by mohl pomoci kvalitní učitele ve škole udržet."

CO NA TO MINISTERSTVO
"Situace na základních školách zatím povinné výuce druhého cizího jazyka příliš nakloněna není už proto, že je nedostatek učitelů s odbornou způsobilostí," připouští JAROSLAVA DELIŠOVÁ z odboru základního školství MŠMT. "Pro přechodnou dobu počítáme s tím, že by škola byla povinna nabídnout druhý jazyk jako volitelný předmět." O druhém cizím jazyku se uvažuje až v rámci RVP ZV, který zase závisí na schválení připravovaného školského zákona.
"Zatím se počítá s výukou prvního cizího jazyka od 3. ročníku; ovšem s tím, že v přechodném období čtyř až pěti let by škola mohla (ale nemusela) tento posun akceptovat. Záleželo by na jejích podmínkách. Povinný druhý cizí jazyk je ideální vize do budoucna. Vývoj k tomu spěje, ale časový horizont nyní učit nemůžeme."
Totéž vlastně platí i o rozhodnutí, které před časem zaznělo. Totiž že prvním jazykem by měla být povinně angličtina.
"Opět: jsou jen úvahy. Nelze však přehlédnout, že povinná angličtina by vyřešila návaznost, která teď pokulhává. Silně proti jsou však příhraniční oblasti, které dávají z logických důvodů přednost němčině. Přitom právě tohle by měla být záležitost druhého cizího jazyka: využít jazyků sousedních států, vybrat si i méně frekventovaný jazyk jako lahůdku. V našich podmínkách se navíc nabízejí slovanské jazyky - slovenština, polština, ruština - které by byly pro mnohé žáky snadněji zvládnutelné. Ale myslím, že tohle všechno je otázka času. Na většině území republiky rok od roku rostou požadavky na výuku anglického jazyka."
Co byste jako učitelka francouzštiny doporučila dětem, které mají s cizími jazyky potíže: volbu jiného předmětu nebo aspoň základy druhého jazyka?
"Každý má jinou kapacitu, přesto tvrdím, že můžeme učit na různých stupních a úrovních. Jestliže žáček není schopen psát, měl by mít možnost se aspoň domluvit. Bohužel, neumíme učit jenom částečným kompetencím v daném jazyce. Naše metodika nemá tento přístup zpracovaný. Rada Evropy však vypisuje granty, a my hledáme odborníky, kteří by se chtěli do této činnosti zapojit, zpracovat netradičním způsobem učebnice.
Na druhou stranu musím zdůraznit, že jsme maximalisté, všechno bychom rádi na sto procent. Nedávno jsem byla ve Francii a zaskočilo mne, že první cizí jazyk tam vyučují jen dvě hodiny týdně. My tvrdíme, že tři hodiny týdně jsou minimum. Žijeme v ideálních iluzích."

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_01_390x60.png
reklama

svetlana_125x125.gif
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
49%
32%
20%
termaly_losiny_2019.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz