archiv
Učitelské noviny č. 41/2002
tisk článku

V zámku a v podzámčí - skauti versus stát

Vedení Junáka je přesvědčeno, že nežijeme v právním prostředí


Je to takový tajemný hrad v Karpatech, jakoby rejdiště přímo stvořené pro upíry typu pana Srby nařčeného z přípravy vraždy novinářky. Ano, nemluvím o ničem jiném než o nechvalně proslulém zámku Štiřín, který nyní patří pod Ministerstvo zahraničních věcí. Skauti tvrdí, že kdysi ale patřil jim. A protože junáci mají mít pro strach uděláno, vydali se na velice záludnou stezku odvahy...

Začali to nacisté...

Geneze problému sahá až do roku 1945. Skauti se po válce začali zajímat o majetek, který jim sebrali nacisté. Šlo o vlastnictví v hodnotě tehdejších 25 milionů korun. (Byly to prvorepublikové peníze. Takže vztaženo k dnešní měně, jejich hodnota byla mnohonásobně vyšší.) Zjistilo se, že veškerý majetek Junáka ukradl Hitlerjugend. Po osvobození jej převzalo Revoluční odborové hnutí. Jednání mezi ním a skauty byla složitá. Už tehdy se nechtělo poválečným mocipánům vracet uloupené vlastnictví do rukou původního majitele. Nicméně nakonec podle tvrzení Junáka došlo k dohodě.
Pozemkový fond ministerstva zemědělství prodal skautům za úplatu právě zámek Štiřín i s pozemky. Šlo konkrétně o 350 tisíc korun.
Skauti zámek naplno převzali v roce 1947. Dekret o převedení objektu pochází však již z roku 1946. A už v této chvíli se zakládá na problémy, které i dnes ovlivňují soudní spor o určení vlastníka zámku Štiřín.

Vlastnictví, nebo jen držba a správa?

„Skauti nemají žádný doklad, na základě kterého by získali vlastnictví,“ tvrdí ANTONÍN JANÁK, právník, který u soudu zastupoval Konferenční centrum Štiřín a pokračuje: „Majetek po roce 1945 se rozděloval kdekomu. Stát se o nemovitosti nechtěl starat a přiděloval je různým spolkům a společnostem, ovšem ne do vlastnictví. Dával jim je do jasně definovaného nájmu nebo do držby a správy. Junák jako veřejně prospěšná organizace dostal nemovitost pouze do správy. Navíc dekret, o který se skauti opírají, vůbec nepočítal s tím, že by se takovéto konfiskáty odevzdávaly do vlastnictví. Pouze půda se odevzdávala výkonným zemědělcům.“
JIŘÍ NAVRÁTIL, místostarosta sdružení Junák – svazu skautů a skautek ČR, připouští jistá omezení, jež z tohoto dekretu vyplývala – skauti nemohli se zámkem volně nakládat, přestavovat ho bez souhlasu orgánů památkové péče nebo prodat. Ovšem vlastnické právo podle něj zde přesto existuje: „Na základě pozdějších předpisů vlastnictví vzniklo faktickým předáním. Úředníci nejprve během roku 1947 zkoumali, zda objekt využíváme rozumně. Protokolárně nám byl pak zámek předán 24. února 1948 po uhrazení splátky 100 tisíc korun. Podle tehdy platných předpisů jsme se tedy stali vlastníky,“ tvrdí Jiří Navrátil. Podle něj jde o jednoznačný právní výklad, který nicméně druhá strana, konferenční centrum, zpochybňuje.

Chybí potřebné doklady

Druhý problém vzniká hned záhy, protože převod nebyl zapsán v pozemkových knihách. „Ovšem v protokolu i v přidělovacím dekretu se všude hovoří o tom, že o zápis do pozemkových knih se postará Pozemkový fond,“ vysvětluje Jiří Navrátil. S touto interpretací Antonín Janák ale nesouhlasí: „Zápis v pozemkové knize měl být proveden proto, že takovéto dlouhodobé břemeno z vůle vlastníka dává tomuto majiteli právo, aby se sám rozhodl, zda nemovitost dá do katastru zapsat jako břemeno pro oprávněného uživatele, nebo ne.“
Další komplikace vychází ze zpochybňování zaplacení celé finanční částky, za kterou stát Štiřín skautům údajně prodal. Zmíněných 350 tisíc korun měl Junák podle Jiřího Navrátila uhradit v devíti splátkách. „Nemáme však stvrzenku o zaplacení, protože celý archiv Junáka vzal a zlikvidoval Československý svaz mládeže (ČSM). A ve státním archivu se příslušný doklad také nepodařilo nalézt. Máme v rukou jen zápis z náčelnictva, kde náčelník Plajner oznamuje, že jako první splátka bylo zasláno 100 tisíc korun, což bylo začátkem února 1948. Sám Plajner mi tvrdil (a existuje na to i dopis), že celá částka 350 tisíc korun byla nakonec uhrazena. Doklad o tom ovšem žádný není.“ Antonín Janák je však přesvědčen, že ani nemůže být: „Pokud Junák nemá doklad, měl by být na straně příjemce dávky. Nic takového ale neexistuje.“ Navíc je Janák přesvědčen, že i kdyby čistě hypoteticky takový doklad existoval, nebyl by automaticky ještě důkazem o vlastnictví. Pouze by dokládal, že skauti za užívání Štiřína museli státu zaplatit.

... a pokračovali komunisté

Skauti se z vlastnictví zámečku či jen jeho správy (podle druhé strany) dlouho netěšili. Za pár týdnů jim ho vzala další totalitní moc, tentokrát komunisté. A protože Junák není samozřejmě fyzickou, ale právnickou osobou, restituční zákony přijaté po listopadu mu nedovolují jako spolku majetek restituovat.
Ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o tom, že se Junák spojí se svazem mládeže a majetek Junáka se stane majetkem ČSM. Nešlo však o právní akt, protože Národní fronta nebyla právnická osoba, tím méně úřad či dokonce soud. Podle tehdy platného práva neměl totiž akční výbor pravomoc spolky rozpouštět, ani disponovat s jejich majetkem,“ sděluje Navrátil.
Skauti proto tvrdí, že jim majetek nikdo legálně nesebral (byť i podle zločinecké legislativy, a proto zabrání nebylo nikdy legální, protože ani podle komunistického práva nebylo sděleno). Právnickou terminologií tedy můžeme říci, že právo, v tomto případě vlastnické, trvá. A o určení trvání, či netrvání tohoto práva byl i soud, který Junák prohrál. V neprospěch skautů rozhodla 7. října soudkyně Marie Cimrová. Rozsudek padl u Okresního soudu pro Prahu–východ.
Janák však argument o nelegálním postupu Národní fronty neuznává: „Toto je naprosto nepodstatný argument. I kdyby to tak nakonec bylo, ČSM převedlo v padesátých letech zámek Štiřín řádnou postupní smlouvou na ministerstvo školství a kultury. Podle práva platí, že když někdo něco nabude, je vlastníkem. Ministerstvo nemělo nejmenší důvod se domnívat, že ČSM tímto vlastníkem není.“

Dalším vlastníkem je stát aneb od ČSM k veřejnému domu

Přesně do 30. března 1954 používal zámek svaz mládeže. V tomto roce „vlastník“, tedy ČSM, nabídl Štiřín vládě. Vláda se tedy nenechala dlouho přemlouvat a milostivě se celého majetku ujala. Nejdříve byl Štiřín přidělen ministerstvu školství. To ho užívalo po celé další trvání komunistické éry, konkrétně až do roku 1990.
V roce 1990 se podle poznatků Jiřího Navrátila Štiřín zalíbil jakési mezinárodní společnosti East West, která na zámku začala pořádat výnosné kurzy pro managery. A protože šlo o mezinárodní organizaci, byla spolupráce s ní přidělena Ministerstvu zahraničních věcí. To pak ze zámku vytvořilo takzvané konferenční centrum, což je právnická osoba, jež má právo s daným státním majetkem hospodařit. Zámek byl i nadále využíván k nejrůznějším účelům. Jednu dobu měla část objektu pronajata firma, která zde prý dokonce zřídila i veřejný dům...
„Za pana ředitele Hrubého se nekontrolovalo, kdo a jakým způsobem využívá hotel v rámci objektu. Cestovní kanceláře ho pravděpodobně bez souhlasu tehdejšího vedení zahrnuly do své nabídky, včetně jakési eskortní služby. Majitel tedy nemohl bránit tomu, aby si některý z hostů vzal na pokoj děvče... Nevím, jak nakonec dopadlo vyšetřování tohoto podezření, jež nechalo prošetřit v roce 1999 nové vedení za pana Coufala,“ podotýká Janák.

Stát zvažoval možnost navrácení

O zámek Štiřín a vůbec o svůj další bývalý majetek se skauti začali zajímat hned v roce 1990. O jeho navrácení nebo alespoň příslušnou náhradu jednala v té době Dagmar Burešová, tehdejší starostka Junáka a předsedkyně České národní rady. V dalších letech pak probíhala série jednání, z nichž nakonec vyplynulo, že stát nemůže skautům zámek Štiřín vrátit, protože tomu podle vlády brání veřejný zájem. „V roce 1996 se Klausova vláda usnesla, že nám předá všechen majetek, který může vrátit. Bylo to dáno usnesením vlády číslo 555. Dodnes nám však stát nevrátil prakticky vůbec nic,“ vysvětluje Navrátil.
Antonín Janák vnímá ale kauzu Štiřín v jiném kontextu: „Musely by být splněny celkem tři podmínky: Vůle vlastníka (státu) objekty vydat, a to spolku, který obnovil svou činnost, a je tedy právním pokračovatelem, a teprve za třetí by tomu neměl bránit veřejný zájem: První dvě podmínky nebyly splněny, takže ta třetí se ani nezkoumala...“
Skauti tedy podali určovací žalobu na právo vlastníka, nikoliv žádost o vydání majetku, protože jsou přesvědčeni, že zámek jim podle práva stále náleží. „Nejdříve je potřeba stanovit právní stav, teprve potom se můžeme začít bavit o dalším. Víme, že stát během minulých let investoval do zámku 300 milionů korun. Víme ale také, že stát téměř půl století bezúplatně užíval náš majetek,“ dodává Navrátil.

Zákeřnost právní kontinuity

Čeští skauti byli za dobu své existence (organizace Junák vznikla v roce 1911 jako jedna z prvních národních skautských organizací na světě) zakázáni celkem třikrát. Za doby okupace nacistickým Německem, po komunistickém převratu a po Pražském jaru, tedy po nastolení dvacetileté éry normalizace.
Vedení Junáka zažádalo po pádu minulého režimu na Ministerstvu vnitra o registraci nových stanov. Tím ovšem vznikla podle Janáka nová právnická osoba.
„Junák není stejnou organizací jako v roce 1945, protože skauti udělali 28. prosince 1989 fatální právní chybu – požádali o registraci nového spolku s novými stanovami. Kdyby požádali o právní kontinuitu, měla by dnes naše strana ve sporu asi problém. Za chyby se ovšem pyká...“
Přestože v našem státě nemáme takzvané precedenční právo, byl v nedávné minulosti vydán rozsudek v obdobném případě ve prospěch původního vlastníka. Jde o sídlo sociálních demokratů, o Lidový dům, jenž byl nakonec Ústavním soudem socialistům vrácen. Janák zde však nevidí úplnou analogii: „Rozdíl je v tom, že Lidový dům byl soudem nakonec uznán jako historický majetek, téměř dědictví, jakýsi symbol působení této politické strany. Ve Štiříně však skauti byli jen jeden jediný den – od 24. do 25. února 1948...“
Junák podá odvolání ke krajskému soudu. „Kdyby zde byl opravdu demokratický právní stát, jeho představitelé by museli připustit, že ukradený majetek se musí vrátit, nebo alespoň nahradit,“ uzavírá Navrátil.

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/tesco_390x60.jpg
reklama
veletrh_vedy_125x125.jpg
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
33%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz