archiv
Učitelské noviny č. 45/2004
tisk článku

Kdo na jejich místo?

Vždyť to není žádný problém. Nebudou civilkáři, tak si školy (a nemocnice a ústavy sociální péče) najdou jejich náhradu na úřadech práce, kde jsou statisíce nezaměstnaných. Jak jednoduché a jasnozřivé řešení! Tolik lidí na výběr! Jak „chytrá“ knížecí rada sebevědomého ministra, jehož myšlení by mělo mít sociální rozměr! Slova hodná toho, aby je vyslovil někdo od velkého ministerského stolu, kterému se eufemisticky říká „zelený“!

Ředitelé škol se mohou jen ušklíbnout. Civilkáři, byť neměli pravomoc vykonávat jakoukoliv odbornou práci (a odmyslím ty, kteří jaksi načerno pracovali například jako správci sítí a budou se taky těžko nahrazovat), vytrhávali školám z paty velký trn, kterým je fyzicky i psychicky náročná péče o mentálně postižené, o děti s těžkým zdravotním postižení. Ani za trojnásobek toho, co dostávali, nikdo tuhle práci dělat nepůjde, zvlášť když dostává od úřadů práce relativně vysoké dávky v nezaměstnanosti.

K práci s postiženými dětmi je třeba podstatně víc, než perspektiva špatně placeného zaměstnání, které je daleko od původní profese. Ono se to může zdát jako prázdná fráze, ale tady opravdu není možné pracovat bez vysokého osobního zaujetí. Bez obrovské motivace. Nezaměstnaný zedník, automechanik, úředník, ekonom – ti (aniž bych se jich chtěl dotknout) takovou motivaci mít nebudou. Protože osm, devět tisíc motivující není. Výsledky práce pod rukama většinou člověk taky nevidí.

Mluvím o mužích, protože jen málokterá žena může fyzicky nahradit mladého, silného a odolného muže, který rád pomáhal – viděl v „civilně vojenském tunelu“ světlo na konci cesty. Měl perspektivu odchodu jinam. Navíc to byla alternativa, kterou si sám zvolil, často kvůli tomu, že mu svědomí a víra zakazovaly vzít do ruky zbraň.

Jistě, jsou lidé, kteří budou mít podobnou motivaci. Lidé se silným sociálním cítěním, lidé, kterým je pomoc druhým životní potřebou. Lidé, kteří sami mají doma postižené dítě a tato práce jim umožní být s ním (nebo aspoň poblíž) i v době, kdy je ve škole.

Kolik ale bude takových lidí? Věřím, že kraje (ačkoliv potřebné peníze nedostanou) ve většině případů vykompenzují školám vyšší náklady, které vzniknou tím, že se budou muset na místa civilkářů hledat asistenti (nebo spíš asistentky). Věřím, že se s tím školy nakonec vyrovnají. Chápu i to, že zrušit základní vojenskou službu a zachovat civilní službu bylo nemyslitelné. Ale udělat tento krok, aniž je pojmenováno realistické, skutečné a věcné řešení, to je od státu nezodpovědné.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz