archiv
Učitelské noviny č. 15/2007
tisk článku

CO S DEVÁŤÁKY PO PŘIJÍMAČKÁCH

Tento článek vyšel v UN č. 15/2007

Je po přijímačkách. Deváťáci si oddechnou, jejich učitelé zpozorní. Nastane období, které je straší rok co rok. Tři měsíce, kdy jsou jejich nejstarší žáci v podstatě za vodou. Vědí už, na jakou školu se dostali (nebo nedostali), a až na výjimky toho v jejich nejbližším plánování škola moc nezmění. Takže jim základka může být ukradená. Také se podle toho chovají. I těm nejvzornějším narostou křídla svobody a myšlenky ulétnou do zlatého věku skorodospělosti. "V některých třídách se teď učí za trest," postěžuje si sborovna. Co s tím?

Při návštěvách škol a rozhovorech s učiteli jsem se najednou setkávala s tím, že některé základní školy si stavějí na období od přijímaček do konce školního roku speciální strategický plán pro žáky 9. ročníku. Klasické vyučování už na ně moc nezabírá, takže učitelé vymýšlejí program, který by deváťákům zaplnil čas a nedovolil jim zlenivět. A navíc je ještě bavil, aby nechodili do školy a priori otrávení.

Pak přišel nápad. Což takhle zajímavé zkušenosti sesbírat a nabídnout dalším školám jako inspiraci. Začala jsem se cíleně vyptávat.

 

ŠIROKÝ ROZKMIT NÁPADŮ

V prvním okamžiku se většina ředitelů zarazila. Ale pak se rozpovídali. Uvědomili si, že ať už úmyslně, nebo v podvědomí s "rozšířeným programem" pro žáky 9. ročníku vlastně počítají. 

"Že bychom organizovali něco speciálního, to ne, ale samozřejmě se je snažíme víc zapojovat do školního života," vysvětloval Stanislav Polák, ředitel  ZŠ v Pohořelicích. "Ve škole máme školní parlament, takže se deváťáci mohou na jeho práci podílet větší měrou. Mají teď víc času, všichni víme, že vyučování je u nich touto dobou přece jen o něco volnější. Také učitelé si je berou častěji jako pomocníky - například při sportovních soutěžích nebo při vydávání časopisu."

o

"Všichni učitelé počítají s tím, že od května je vyučování v 9. třídách složitější," souhlasí Karel Hochmal, ředitel 9. ZŠ Pastelka v Mladé Boleslavi. "Když je třída dobrá, dělá spoustu zajímavých věcí. Ale je to vždycky záležitost jak žáků, tak třídního učitele. Tady vedení školy moc nezmůže. Iniciativa musí vycházet z konkrétních lidí."  

Někdy učitel pošťouchne svoji třídu, jindy třída připraví překvapení pro učitele. Záleží na tom, jak si navzájem sedli.

o

"Třídní učitelé mohou nabídnout dětem k řešení třeba nějaká zajímavá témata z jednotlivých vyučovacích předmětů. Taková, která jdou nad rámec běžného rozsahu učiva, nebo která zaujmou nezvyklými experimenty. Mohou častěji přenést vyučování mimo školu, bádat s nimi, hledat. Tohle je v první řadě jejich záležitost," je přesvědčen také FRANTIŠEK TOMÁŠEK, ředitel ZŠ Palachova v Brandýse nad Labem. Připomíná, že na jednu věc by ale neměl učitel nikdy zapomenout: zeptat se žáků, co by je zajímalo.

"Nedělejme si iluze, smysluplných odpovědí asi nebude příliš. Některé budou napůl hecířské, napůl vážné, většina asi přesáhne rámce možností. Nicméně schopný učitel jim může realizovatelný námět nenápadně podsunout. Třeba uspořádat seminář na téma, na němž se dohodnou. Rozvolnit jim rozvrh. Připravovat pro ně zajímavé besedy a setkání, vzít je do kina, do divadla, na výstavu. Ale zase - nechat výběr na nich.

Ovšem předpokladem je, že učitelé budou schopni a ochotni zvláštní program, připravit. Teď narážím na aktuální stav ve školách, kdy se v potu tváře paralelně k běžné výuce postupně dokompletovávají školní vzdělávací programy. Nastavit za této situace ještě třetí masiv povinností se mi v tomto školním roce zdá problematické." 

 

PATRONÁT NAD PRVŇÁKY

 "Škoda, že se přijímačky nedělají až v červnu," zaglosoval Jiří Hruška, ředitel ZŠ Šafaříkova ve Valašském Meziříčí. "Už několik let hledáme model, podle kterého bychom připravili program pro žáky, kteří od nás za pár měsíců odejdou, ale je to velmi těžké. Hodně záleží na osobnosti každé třídní učitelky, na jejích možnostech."

Už před nějakou dobou ve škole usoudili, že ve stmeleném třídním kolektivu se pracuje lépe žákům i učitelům. Za tím účelem organizují adaptační kurzy. 

Osvědčují se.

"Máme tady zajímavou tradici, která sice není účelově vázaná na konec školního roku, ale s 9. třídami souvisí. A konec konců v závěru roku vlastně vrcholí. Naši deváťáci se starají o prvňáky. Od začátku až do konce školního roku. Chodí do tříd, přišli se podívat, když o pololetí dostávali prvňáčci vysvědčení. Vždycky před Vánocemi se u nás koná Ježíšek u Šafaříků. Kdysi to bylo cvičení, které s malými dětmi připravily učitelky. Teď nacvičují nejrůznější vystoupení s prvňáčky žáci 9. tříd. A bývá to perfektní. Na samém začátku šlo o pouhé setkávání o přestávkách. Taková maličkost jako že velký kluk si povídá s malým. Nechytne to všechny, samozřejmě, ale svůj význam to má. Uvažujeme, že bychom uspořádali pro 1. a 9. třídy společný výlet v závěru školního roku. Velcí by mohli připravit nějakou hru... Jsou to zatím jen nápady. Ale když se daří na konci roku zorganizovat sportovní olympiádu, v níž jsou i netradiční disciplíny - třeba že velcí žáci vozí malé děti na kolečku - proč by se nepodařil výlet?"

 

ZÁJEZD PRO VZPOMÍNKU

"S jednou devítkou jsem se jako třídní hodně nerada loučila, byla to úžasná parta v tom nejlepším slova smyslu. To bylo ještě na mém bývalém působišti," vzpomíná MILOSLAVA TRUHLÁŘOVÁ, zástupkyně ředitele ZŠ ve Velkých Popovicích. "Domluvili jsme se, že na začátku prázdnin ještě společně pojedeme na zájezd do zahraničí. Poslední měsíce školního roku jsme věnovali přípravám a těšení. Na týden strávený turistikou v rakouských Alpách vzpomínáme dodneška."

 

 

LOUČENÍ POD TAKTOVKOU DEVÍTEK

"Na závěr školního roku pořádáme slavnostní loučení s deváťáky," dověděli jsme se od DAGMAR RÜCKEROVÉ, ředitelky ZŠ TGM ve Vimperku. Tradice vznikla někdy v roce 1992 menší slavností ve školní jídelně, které se účastnili pouze žáci 9. ročníku. Pak přišel nápad: U školy je velké hřiště, což na něm postavit pódium? Mohla by to být docela atrakce. Naše mažoretky chodily městem zvát na festival Léto pod Boubínem. Teď s plnou parádou - dechovkou a vyvolávači - pochodovaly ulicemi, aby pozvaly lidi na velkou slavnost na školní hřiště. Soubor mažoretek dodnes při škole funguje, má nějakých 70 členů, ale vystřídalo se jich nespočet.

Loučení ale není jen o tom, že my něco nachystáme pro deváťáky, oni musí zase něco připravit pro nás. Co, to záleží na nich. Varianty byly různé. Jednou dokonce mezi sebou tři devítky soutěžily, která připraví zajímavější rozlučku. Děti si už zvykly, každá  třída se snaží být originální. Příprava jim zabere minimálně dva měsíce. Musím podotknout, že rozloučení je vždycky důstojné, nevzpomínám si, že by někdo vyváděl. Když to někoho nebaví, tak prostě nepřijde. Letos učím v devítce češtinu, v rámci mediální výchovy jsme začali pracovat na přípravě virtuálního časopisu. Navrhla jsem jim, že bychom se do toho mohli po přijímačkách opřít a na konci roku se prezentovat jako redakce nebo vydavatelství. Shromáždit, co kdo kdy zajímavého napsal. Prostudovat noviny a časopisy, rubriky, které se v nich objevují a zároveň si rozmyslet, co bychom chtěli rodičům, veřejnosti, spolužákům nebo učitelům sdělit. Nápad už dostává konkrétní obrysy. Jedna z žákyň má tatínka sazeče, který se nabídl, že nám pomůže dát časopisu štábní kulturu. Uvidíme, jak se nám to povede.

Předběžně jsem o tom hovořila s ostatními češtináři. Jestli budeme letos úspěšní, mohl by se tenhle záměr stát tradicí."

 

PRUBÍŘSKÝ KÁMEN ZÁVĚREČNÝCH ZKOUŠEK

"Deset let jsme vždy na závěr školního roku pořádali pro žáky 9. ročníku závěrečné zkoušky. Podotýkám, že dobrovolné," prozradil MIROSLAV KUDYVEJS,  ředitel ZŠ M. Horákové v Hradci Králové. Letos slaví škola 30. výročí. Aby akcí nebylo příliš, od zkoušek pro tentokrát upustili.

"Obvykle se přihlásila asi tak třetina čtvrtina dětí. V  květnu se konala písemná část, která částečně kopírovala maturitní písemku. Žáci si mohli vybrat ze tří možností - slohovou práci, písemnou práci z matematiky, nebo z cizího jazyka. Kolem 20. - 25. června přišly na řadu ústní závěrečné zkoušky, opět organizované podobně jako maturity, včetně komise. Tentokrát si žáci volili ze čtyř předmětů, na zkoušku měl každý dva dny na přípravu. Nemuseli jít do školy, aby se mohli v klidu doma připravit. Kdo se přihlásil, bral zkoušky velmi odpovědně, i když v podstatě o nic nešlo. Děti dostaly krásná osvědčení. Na střední školy, kam odcházely, jsem posílal certifikát, že žák dobrovolně absolvoval tuto zkoušku. Myslím, že to byl zajímavý doklad o morálním profilu každého dobrovolníka."

Zpočátku měly zkoušky vzestupnou tendenci, ale poslední dobou už to prý nebylo ono.

"Možná i tím, že jsme začali intenzivněji pracovat na školním vzdělávacím programu a zdá se nám, že tato forma s ním moc nekoresponduje. Budeme přemýšlet, čím zkoušky nahradíme." 

 

DIVADLO JAKO TRADICE

"V závěru školního roku hrajeme pravidelně divadlo. Letos to bude už desáté představení," vyprávěl  KAREL DERFL, ředitel ZŠ a MŠ v Chrašticích.

"Vycházející žáci se jím loučí se školou. Je to vyvrcholení jejich devítileté školní docházky. A protože to je tradice, už dlouho dopředu vymýšlejí, co budou hrát. Chtějí, aby právě to jejich představení bylo nezapomenutelné. Po přijímačkách se do práce ponoří naplno. I v rámci výuky - výtvarné výchovy, literatury, dějepisu... Píší scénář, trénují, vyrábějí kostýmy, kulisy. Někdy režíruji já, někdy kolegyně.

Je to prestižní záležitost, která si mezi rodiči a obyvateli Chraštic i okolních obcí vůbec získala jméno.

V parku před školou pořádáme zahradní slavnost. Postavíme pódium, seřadíme židle do hlediště, připravíme techniku. Už jsme si pořídili i bezdrátové mikrofony, aby bylo děti dobře slyšet. Přijde taky 300 diváků. Snad to nezakřiknu, ale ještě nám ani jednou nepršelo. Musím říct, že úroveň je čím dál tím lepší.  Na představení je zvána také veřejnost, děti hrály i pro domov důchodců."

Zapojí se úplně všichni. Kdo si netroufne na jeviště jako herec, ujme se role kulisáka, zvukaře nebo rekvizitáře. Ale většinou se pro každého nějaká - byť maličká - role najde.

"Představení natáčíme na kameru. Z každého vznikne záznam, který si deváťáci odnášejí domů a my jej uložíme do školní videotéky. Jednotlivé ročníky máme uložené v paměti jako ty, co hrály Tři mušketýry, nebo Lotranda a Zubejdu... Je to hezká tradice, která školu ozvláštňuje, a navíc nemáme s devítkami ke konci školního roku žádné problémy."

O

Je po přijímačkách a s deváťáky leckde šijí čerti. Třeba se vám tahle inspirace hodí. Ostatně - možná byste "popřijímačkový" program pro žáky 9. ročníku mohli zahrnout i do svého školního vzdělávacího programu.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1604012400_polar_125x125.jpg
ucebnice
polartraver.jpg
anketa
Měl by stát zavést minimální laťku úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek na SŠ?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
37%
32%
30%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2022 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz