archiv
Učitelské noviny č. 45/2007
tisk článku

JIŽ DRUHÝM ROKEM ČŠI SHROMAŽĎUJE DATA O ŠKOLNÍCH ÚRAZECH

 

Získané informace jsou příliš neurčité
 
Česká školní inspekce shromáždila již podruhé data o všech nahlášených školních úrazech tak, jak to stanovuje příslušná legislativa. A poprvé je tedy možné dělat jakési závěry mezi údaji získanými za předminulý a minulý školní rok. Jde však rozhodně o analýzu čistě pracovní, a to proto, že  jednak nelze z prvního srovnání dat usuzovat na trendy, jednak se ukazuje zajímavá okolnost: Získané informace spíše ještě více otázek přinášejí, než že by jich mnoho zodpovídaly. Důvodem je dozajista obsah dotazníku, který jde jen po povrchu dané problematiky. Bylo by proto účelné tuto sondu ještě více prohloubit?
 
 K poklesu úrazovosti mohla přispět přijatá preventivní opatření
 
 ČŠI již koncem prázdnin oznámila, že získaná data ukazují na to, že došlo k poměrně značnému poklesu školní úrazovosti, a to až okolo deseti procent! (Přesnější je však označení úrazovost ve školských zařízeních, protože povinnost nahlašovat úrazy nemají jen školy, ale i ty subjekty, jež fungují také o prázdninách.) Přestože poslední získaná data z dětských domovů či mateřských škol podle předpokladu žádnou zásadní změnu nepřinesla, nakonec se ukázalo, že snížení úrazovosti je nižší, než se zprvu zdálo. Některé inspektoráty mnohá zbylá data totiž ústředí zaslaly až nedlouhou před uzávěrkou. I tak se nakonec zjistilo, že meziroční pokles počtu úrazů činí 7,62 %. Nesmíme však zapomenout na to, že množství všech dětí, žáků i studentů se za stejnou dobu snížilo o 2,43 %. Analytici ČŠI tedy vycházejí především z toho, že index úrazovosti klesl o 0,12.
 Co bylo příčinou tohoto snížení? Těžko říci. Pravděpodobně k tomu přispělo i přijetí preventivních opatření. „Máme poznatky o tom, že zřizovatelé i ředitelé škol z prvních údajů o úrazovosti za předminulý školní rok často vycházeli a v následném školním roce k nim v rámci prevence před dalšími úrazy přihlédli a například upravili rozvrhy tak, aby riziko minimalizovali,“ sděluje LIBOR SOSNOVEC ze samostatného referátu analytiky ČŠI.
 
 Dvacet procent škol po úraze prevenci ignoruje?
 
 Ze statistiky vyplývá, že školy nejčastěji přijaly výchovná preventivní opatření (přes 68 procent školských zařízení) a téměř v devíti procentech se rozhodly pro opatření, jež mělo organizačně technický charakter. Z toho také plyne, že zhruba 20 procent škol žádné preventivní opatření nepřijalo.
 „Ve statistice jsou uvedeny jen ty školy, které nějaký úraz nahlásily,“ upřesňuje L. Sosnovec a pokračuje: „V protokolu mají totiž také být uvedena opatření, jež škola přijala pro to, aby se podobná situace pokud možno již neopakovala. Dvacet procent školských zařízení, která vůbec žádné preventivní opatření nepřijala, je poměrně vysoký počet. Nezjistíme však již, kde se stala chyba – jestli ve škole, kde tuto část protokolu opomněli vyplnit, nebo zda následné prevenci nevěnují vůbec žádnou pozornost.“  
 LIBOR VACEK, tiskový mluvčí ČŠI zdůrazňuje, že inspekce nechce ani v tomto bodě činit zatím žádné konečné soudy, ale zároveň apeluje na školy: „Pokud ředitel školy v protokolu nevyplnil informaci o přijatém preventivním opatření, přestože jej přijal, možná si neuvědomil, že toto opomenutí (z jeho pohledu zbytečná byrokracie) může mít pro něho časem negativní důsledky – jde o jeden ze střípků mozaiky, která vypovídá o úrovni dané školy a je součástí její veřejné prezentace, a může mít proto třeba vliv na rozhodování rodiče, do jaké školy své dítě dá.“
 Vazba mezi statistikou úrazovosti a konkrétní inspekční činností je velice úzká. Součástí inspekční metodiky je zejména sledování prevence. Bezpečnost a ochrana zdraví dětí mezi ně rozhodně patří také. „Pokud inspekční tým obdrží informace o tom, že škola se v úrazovosti dostala mimo běžný průměr, tedy že došlo k většímu počtu úrazů nebo byly závažnější, pozornost inspektorů je pak v této oblasti výraznější – zejména je zajímá, jestli vedení školy podniklo odpovídající preventivní kroky. Inspektoři také zjišťují, jestli přijatá opatření byla spíše jen formální, nebo byla orientována tak, aby měla reálný dopad na život dané školy. Potřebné informace inspektoři získávají z různých zdrojů, třeba ze šetření mezi dětmi v rámci zjišťování stavu klimatu školy,“ uvádí L. Vacek.
 Přestože legislativa nepamatuje na to, že ředitel má (podobně jako v případě sociálně patologických jevů) určit z řad svých kolegů pedagoga zabývajícího se prevencí úrazů, ČŠI rozhodně doporučuje, aby alespoň na větší škole tímto úkolem konkrétního učitele pověřil.
 
 Úterý a tělocvik – pravděpodobná souvislost
 
 Poměr mezi zraněnými chlapci a děvčaty v porovnání se školním rokem 2005/06 zůstal téměř shodný, tedy 55 procent ku 45 procentům. K tomu nelze dodat nyní asi nic jiného než to, že hoši byli vždy v průměru pohybově aktivnější než dívky, takže v tomto případě jde v podstatě o dlouhodobý trend. Také opakování osmého ročníku jako období ve školní docházce, kdy se úrazů vyskytuje nejvíce, nebude asi pro mnoho lidí překvapující – období dospívání je přirozeně spjato s větší aktivitou. Přestože i mnohá další data jsou meziročně též prakticky shodná, nelze je už jen tak vzít pouze na vědomí.
 Nejvíce úrazů, téměř 52 procent, se stalo v hodinách tělesné výchovy. V předcházejícím školním roce tomu bylo také tak, jen podíl úrazů v těchto hodinách se o 1 procento zvýšil. K tomuto zjištění lze, myslím, velice dobře vztáhnout poznatek z posledních let, který nezávisle na sobě potvrzují učitelé, trenéři, lékaři nebo třeba i ozbrojené složky našeho státu – fyzická kondice a aerobní schopnosti dětí a mladých lidí se v průměru povážlivě snižují.
 Dalším po roce se opakujícím, a pravděpodobně úzce souvisejícím poznatkem s tělesnou výchovou, je zjištění toho, že nejrizikovějším dnem pro úrazy ve škole je úterý, kdy došlo skoro ke dvaadvaceti procentům případů. Jak je to možné? Vždyť jde teprve o druhý den školního týdne a je tudíž málo pravděpodobné, že u dětí by se proto začala výrazněji projevovat únava, kterou by bylo možné přirozeně předpokládat ke konci týdne. Mnohé nám však napoví, když si uvědomíme, že pravděpodobně na většině škol mají tělocvik právě v úterý. Nicméně ještě zůstává otázka, proč ne některý z dalších dnů, kdy školy mívají ještě jednu hodinu tělesné výchovy?
 VLADIMÍR ŠECL, vedoucí samostatného referátu analytiky ČŠI ale přidává velice důležitý postřeh. „Školy již často zařazují do rozvrhu jen jednu hodinu tělesné výchovy týdně. Děti jsou tedy o ni oproti minulosti ochuzeny! Anebo, pokud i mají dvě vyučovací hodiny v týdnu, sloučí je do jednoho dne, jímž je právě úterý. Dochází k tomu především v těch školách, které nemají vlastní tělocvičnu a tímto technickým opatřením tak získají cenný čas, který by jinak ztratily přesunem.“
 
 Pardubický kraj je na tom nejhůře?
 
 A je zde ještě jedna velice významná podoba mezi oběma školními roky: úrazovost v jednotlivých krajích je přibližně stejná. Nejpatrnější je však tato shoda mezi oběma hranicemi tohoto spektra, tedy u krajů, kde bylo školních úrazů zaznamenáno nejvíce a kde naopak nejméně.
 Nejvyšší úrazovost byla zjištěna v Pardubickém kraji. V těsném závěsu pak následuje kraj Vysočina. Naopak nejbezpečnějším krajem z pohledu četnosti školních úrazů byla opět Praha. V polovině krajů došlo ke zvýšení úrazovosti. Byly to kraje – Pardubický, Vysočina, Královéhradecký, Olomoucký, Zlínský, Ústecký a Karlovarský. Naopak druhá polovina krajů zaznamenala meziroční pokles (viz graf).
 „S kraji jsme tento výsledek ještě nekonzultovali, ale rozhodně se budeme snažit poznat příčinu daného výsledku. Také náš nový informační systém nám příští rok například umožní propojit údaje o úrazech z konkrétních škol s jejich výsledky ve vzdělávání. Nyní musíme ale ještě počítat se všemi možnostmi. Zatím totiž nelze s konečnou platností ani říci, že v Pardubickém kraji mají skutečně nejvíce školních úrazů v republice. Vysoký počet vykázaných úrazů může jen znamenat to, že zrovna školy na Pardubicku vyplňují záznamy o úrazech daleko častěji a důsledněji,“ analyzuje V. Šecl.
 Všechny školy moc dobře vědí, že ČŠI musejí hlásit jen takový úraz, který buď vede k nepřítomnosti žáka ve výuce nebo sám zákonný zástupce dítěte požádá o to, aby takovéto hlášení bylo sepsáno. Nic ale škole nebrání v tom, aby nahlásila jakýkoliv úraz. V posledním hodnoceném období školního roku 2006/07 bylo krajským inspektorátům doručeno více než 31 tisíc záznamů.
 
 Mateřinky jsou nejzranitelnější na jaře
 
 Naopak nejméně úrazů se přihodilo na školních brigádách. V celé České republice se jich stalo jen 9. Avšak o přestávkách si žáci přivodili 23 procent úrazů. Třetí nejrizikovější činností bylo pak praktické vyučování, na něž připadají 4 procenta všech takzvaných školních úrazů.
 Za pozornost stojí také informace o tom, jak se úrazovost projevovala na jednotlivých typech škol. Z doručených záznamů vyplývá, že nejvíce se na školní úrazovosti podílely základní školy, a to sedmdesáti procenty. Naopak nejméně úrazů, přes půl procenta, připadá na vyšší odborné školy. Ve středních školách došlo bezmála ke 28 procentům úrazů a dvě procenta se stala v mateřských školách. „V mateřských školách prudce vzroste úrazovost v březnu a v dubnu. Naší hypotézou je, že děti, které jsou přes zimní období převážně v budovách, kde je relativně vysoké bezpečí, na jaře vyjdou ven na vycházky a na hřiště, tedy  do prostředí, jež je rizikovější,“ dokresluje L. Sosnovec.
 Objektivnějším ukazatelem je pak opět index úrazovosti, z něhož je zřejmé, že úrazovost v posledních dvou letech mírně stoupla v mateřských školách, v základních školách zůstala na stejné úrovni jako v předcházejícím školním roce. Ve středních školách úrazovost žáků klesla, ale naopak stoupla ve vyšších odborných školách. V zásadě jde však jen o statistickou odchylku.
 Školy do protokolů jako nejčastější příčinu úrazu uvedly nešťastnou náhodu, a to u více než 15 tisíců případů, což představuje skoro polovinu všech úrazů, k nimž došlo ve školských zařízeních. Nekázeň nebo neopatrnost figurovala jako příčina u 10 tisíců úrazů, tedy asi u třetiny. A nedodržení pravidel BOZP bylo příčinou dvou set úrazů, čímž se na celkové statistice školních úrazů podílejí zhruba polovinou procenta.
 
 Přijmou školy podrobnější dotazník?
 
 Ze statistických údajů však již nezjistíme, k jakému porušení pravidel BOZP došlo, protože takto detailní dotaz není už součástí protokolu.  
 „Uvažujeme o návrhu úpravy vyhlášky, která by po školách požadovala, aby podrobněji specifikovaly příčiny každého úrazu. To samé se nabízí v případě popisu již zmíněných přijatých opatření,“ sděluje V. Šecl a L. Vacek navazuje: „Přestože povinnost ČŠI shromažďovat data o školní úrazovosti vychází až z nedávno přijaté školské legislativy, formulář, který k tomuto účelu školská zařízení vyplňují, je již mnohem staršího data a je velmi povrchní. Jako inspekce jsme tedy získali novou povinnost, ale zůstal nám starý nástroj. Uvítali bychom proto podrobnější dotazníky, které by pak i pro ředitele škol měly mnohem větší vypovídací hodnotu. Je nutno si však uvědomit, že vyplňování takovéhoto formuláře bude časově mnohem náročnější a pro některé školy může jít z jejich pohledu o nepřiměřenou zátěž. Proto se nyní nabízí otázka, kde je míra mezi nepochybnou administrativní náročností a výpovědní hodnotou získaných dat. Naším zájmem není zbytečně vytvářet složitější agendu, ale z analýz doposud vyplněných formulářů vyplývá, že jejich záběr je příliš obecný. Velice rádi bychom proto poznali odezvu ředitelů na tento problém. Možná se obrátí na vaše noviny nebo přímo na nás, ale chtěl bych upozornit ještě na jeden způsob, podle čeho poznáme, jak ředitelé škol vnímají význam sběru informací o úrazovosti, které mají pak sloužit k lepší prevenci: Ve formuláři je kolonka, která dává ředitelům možnost popsat úraz i s většími podrobnostmi. Čím více informací nám ředitelé poskytnou, tím přesnější bude naše analýza a také se pravděpodobně rychleji dobereme dostatečně podloženého požadavku na efektivnější formulář.“
 Jako další ilustrace povrchnosti dotazníku nám může sloužit i údaj o tom, o jaká zranění vlastně šlo. Ze statistiky za uplynuvší školní rok se totiž pouze dozvíme, že nejčastěji poraněnou částí těla byly končetiny (téměř u 80 procent všech úrazů). O poranění ruky šlo v polovině případů a zraněné nohy se podílely devětadvaceti procenty na celkovém počtu školních úrazů. Třetí nejčastější poraněnou částí těla byla hlava – 14 procent. Smrtelný úraz se stal jeden. Jaký? Ani to se ze záznamů inspekce nedozvíme…   
LUKÁŠ DOUBRAVA
 
< zpět do čísla
banners/1633989600_konference_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
ucebnice
anketa
Měl by stát zavést minimální laťku úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek na SŠ?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
36%
33%
31%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2021 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz

php shell hacklink php shell seobizde.com http://jigoloizmir.wordpress.com/ http://jigolositem.blogspot.com/ jigolo jigolo jigolo exproof etanj armatür okey sohbet süperbahis elitbahis süperbahis rulet masası rulet masası betboo betboo twitter betboo betboo https://www.promosyonbank.com/promosyon-kalem https://www.promosyonbank.com/promosyon-ajanda plak alan yerler bedava canlı mac izle betebet anadolu casino betebet212 betebet betebet bodrum escort mecidiyeköy escort anadolu casino alanya escort esenyurt escort şirinevler escort avcilar escort porno izle portville betebet 126 portville satılık villa