archiv
Učitelské noviny č. 03/2009
tisk článku

HUMANITNÍ FAKULTY ŽIVOŘÍ

 

Na obzoru jsou demonstrace a stávky
 
Nejvyšší počty studentů se hlásí na humanitně zaměřené fakulty. Přesto některé z nich se začínají nacházet na hranici existenčního minima. Jak je to možné? Kde je příčina toho, že společenské obory strádají a jejich zástupci se proto začínají bouřit?
 
 Koeficienty se zatím měnit nebudou
 Parametr, podle kterého se vypočítává výše normativu pro jednotlivé humanitní obory, určuje takzvaný koeficient ekonomické náročnosti. Ten představuje administrativně stanovené náklady na studenta, podle nichž se přiděluje státní dotace. Většina společenských věd je zařazena pod koeficient 1. Vyšší hodnoty (1,2) dosahují zejména filologické disciplíny. A pro srovnání: umělecké obory mají koeficient 5,9. Proč ten rozdíl? Vždyť nejen humanitní, ale i umělecké obory nepotřebují žádné velké přístrojové či laboratorní vybavení, stejně jako disciplíny přírodovědné a technické (například lékařské programy, vyjma stomatologie, mají koeficient 2,8). Důvodem je to, že na uměleckých VVŠ musejí pedagogové pracovat jen s malými skupinami studentů. Učitelé některých humanitních oborů však také potřebují pracovat v menším týmech. A není to jediný důvod, proč humanitní fakulty usilují o změnu finanční strategie státu.
 „Koeficienty, ale také scientometrické charakteristiky jsou v principu v podstatě převzaty z posuzování přírodovědných oborů a zcela mechanicky nasazeny na obory humanitní. Dokud se tedy nezmění model, který je používán k určování výše dotací a hodnocení vědeckého výkonu pro společenské vědy podle vzoru přírodovědných a technických disciplín, situace ve financování humanitních fakult se nezlepší,“ tvrdí JOSEF KROB, děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
 „Nemyslím si, že cesta vede přes zvýšení koeficientů humanitních oborů,“ oponuje VLASTIMIL RŮŽIČKA, náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školy, a pokračuje: „Na prosincovém jednání reprezentativní komise pro přípravu rozpočtu rektor ČVUT Václav Havlíček uvedl, že v řadě evropských zemí je rozdíl mezi koeficienty pro technické obory a koeficienty pro humanitní obory ještě větší než u nás. V této chvíli neuvažujeme o tom, že by došlo ke zvýšení koeficientů pro humanitní obory.“
 
 Na základní platy se čerpá z peněz na vědu
 Výši platů a s tím i politiku odměňování si každá vysoká škola určuje sama. Je však pochopitelně limitována aktuálními zdroji. Způsoby, jak kantorům a badatelům humanitních oborů alespoň trochu zvýšit cifru na jejich výplatní pásce, jsou různé. Často se financování personálních zdrojů musí dotovat i z jiných kapitol univerzitního či fakultního rozpočtu. „Už od roku 2005 bychom nepřežili, pokud by skladbu platů částečně nepokrývaly peníze získané z realizace výzkumných záměrů,“ konkretizuje MICHAL STEHLÍK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
 Problém však není v tom, že by peníze na vědu byly (byť legálně, ale oproti původnímu záměru) používány na mzdy, ale v tom, že nejde o peníze, které by byly skutečnou odměnou za badatelskou činnost. „Jde totiž jen o zdroje určené k pokrytí základního platu,“ upřesňuje děkan Stehlík.
 Výše základních, respektive nástupních odměn zaměstnanců pražské filozofické fakulty je navíc skutečně tristní – odborný asistent má měsíčně 16 tisíc korun, docent 23 tisíc a profesor zhruba 30 tisíc Kč. Pokud se odborný asistent po několika letech práce dostane na nějakých dvaadvacet tisíc brutto, může prý hovořit o štěstí…
 Nejen brněnská filozofická fakulta, ale celá Masarykova univerzita funguje zhruba již devět let na modelu samostatného hospodaření, a to nejen jednotlivých fakult, ale i ústavů. „Fakulta nepřerozděluje finance ani nevydržuje jednotlivé ústavy, ale nechává zodpovědnost na nich. Ústavy tedy musely zredukovat počty pracovních míst nebo nabrat více externistů. Vedoucí jednotlivých subjektů musejí pouze dodržovat základní výši mzdového tarifu, vše ostatní je již na jejich rozhodnutí. Tento náš model má však svou nevýhodu při financování některých oborů, kde je problém, když připadá při výuce na jednoho kantora třeba čtyřicet studentů. Týká se to zejména jazyků,“ vysvětluje J. Krob.
 Učitelé a výzkumníci na FF UK jsou odměňováni kromě zmíněné akademické hodnostní struktury podle výkonnosti jednotlivých pracovišť – výuka, vedení doktorandů, vědecká práce, počet získaných grantů a počet absolventů. „Každý vedoucí katedry dostane na základě těchto parametrů mzdový balíček, který pak rozděluje mezi jednotlivé zaměstnance katedry či ústavu. Myslím si proto, že náš model je v zásadě podobný jako u kolegů v Brně. Peníze však ústavy nedostávají přesně podle toho, kolik jich do rozpočtu fakulty přinesou. Při použití takovéhoto modelu odměňování bych totiž musel asi tak deset pracovišť hned zavřít – jde o malé obory, které se samy nedokážou normativně uživit a nezískávají ani dostatek prostředků z vědy,“ popisuje M. Stehlík.
 
 Exotické jazyky jsou ohroženy nejvíce
 Mezi tyto ekonomicky nerentabilní obory patří zejména studijní programy zaměřené na exotické jazyky a kultury jako jsou perština, afrikanistika, vietnamistika nebo koreanistika, ale i slavistika. Problém spočívá zejména v tom, že tyto obory studuje jen několik málo posluchačů, proto normativ odvíjený (kromě koeficientu daného oboru) především podle počtu studentů nemůže náklady na studium v žádném případě pokrýt.
 Díky iniciativě děkana Stehlíka se však snad těmto oborům podaří přežít. Vláda totiž v říjnu minulého roku seznala, že se veřejným i soukromých subjektům může záhy začít nedostávat profesionálních tlumočníků z těchto specifických jazyků. Kabinet proto schválil mimořádnou dotaci třiapadesáti milionů korun na období pěti let pro FF UK, a to  na podporu takzvaných malých oborů. Podle děkana jde však jen o nutné minimum. Rozvoj těchto oborů se z něho nezaplatí.
 Naopak ekonomicky relativně úspěšné jsou na FF UK obory jako historie, psychologie, bohemistika či anglistika. Důvod je opět stejný, byť v opačném gardu: velký zájem studentů. Zároveň jde však částečně i o studijní programy, u nichž je potřeba méně učitelů na daný počet žáků než u oborů vysoce specializovaných.  
 
 Peníze ze soukromých zdrojů budou vždy marginální
 Jak jsme již uvedli, kromě normativu získávají VVŠ v rámci soutěže státní prostředky z grantů či výzkumných záměrů. FF UK v současné době pokrývá své financování zhruba ze čtvrtiny z peněz určených na výzkum a vývoj. Tyto zdroje jsou však v jejím případě také výhradně jen prostředky plynoucími ze státního rozpočtu. Kritici hospodaření humanitních fakult proto podotýkají, že by peníze měly získávat i ze soukromých zdrojů podobně jako přírodovědné a technické fakulty.
 „I v ideální situaci si nedokážou představit, že by peníze z jiných zdrojů než ze státní dotace překročily deset procent z celkového rozpočtu humanitně zaměřené fakulty. Vždy tedy půjde jen o doplněk normativního financování,“ říká M. Stehlík.
 „Netvrdím, že by humanitní fakulty měly do svého rozpočtu získávat nějaké výrazné finanční zdroje ze soukromého sektoru, a neočekávám, že by to mohlo být více než deset procent,“ komentuje V. Růžička a dodává: „Cožpak ale není možné, aby se lidé z filozofických fakult zabývali výzkumem, který by byl použitelný pro státní správu? Cožpak oni nemohou připravovat podkladové materiály třeba i pro vládu?“  
 „Realizujeme v relativně v hojné míře různé takovéto projekty. Je však také potřeba si uvědomit, že finance plynoucí z mnohých zakázek nejsou sice penězi z kapitoly ministerstva školství, ale jde také de facto o zdroje ze státního rozpočtu. Ano, nechť se stát sám rozhodne, jestli bude humanitní obory podporovat i tak, že si nechá provádět některé zakázky od akademické půdy. Avšak představa, že humanitní fakulty se budou průběžně dotazovat státních institucí, jestli je náhodou nepotřebují, je podivná,“ oponuje M. Stehlík.
 Skutečně neveřejný zdroj v rozpočtu pražské fakulty čítajícím 550 milionů korun (finance mimo stání pokladnu) představuje 20 milionů Kč. Jde o peníze z různých kurzů či expertiz. „Pokud by se nám peníze z těchto doplňkových aktivit podařilo třeba i zdvojnásobit, půjde to na úkor kapacity pedagogických pracovníků. Ano, může ještě dojít ke zvýšení počtu aktivit v této oblasti, ale nikdy nepůjde o skutečné řešení současných finančních problémů,“ míní A. Stehlík.
 I když v běžné mluvě jsou adjektiva humanitní, společenské či sociální vážící se k výrazu obory synonymy, v případě sofistikovanějšího dělení zde jisté rozdíly existují. Ty jsou důležité zejména právě při financování. „Je tomu proto, že se fakulty stále více diferencují na sociální a filozofické. A disciplíny jako sociologie nebo politologie mají těsnější vazbu na empirický výzkum společnosti než humanitní obory, jako jsou filozofie či historie. Jejich šance na získání nějaké zakázky je proto nižší než u sociálních věd, vyjma moderních jazyků. Myslím si proto, že argumentace ministerstva školství je naivní,“ analyzuje J. Krob.
 
 Jak je to v zahraničí?
 Při nedávné prezentaci definitivní verze Bílé knihy terciárního vzdělávání (BKTV) na ministerstvu školství jeho vedení tvrdilo, že by se naše humanitní fakulty měly inspirovat modely financování některých obdobných institucí na západ od nás. Při bližším zjišťování na MŠMT jsme však informaci o nějakém konkrétním následováníhodném příkladu neobdrželi.
 „Na základě rozhovorů se zahraničními kolegy si nemyslím, že je možné významně posílit financování humanitně zaměřených fakult díky realizaci různých vlastních komerčních projektů,“ usuzuje děkan Krob.
 Michal Stehlík je momentálně členem exekutivního výboru iniciativy děkanů filozofických fakult Evropy; zná tedy alespoň rámcově situaci těchto fakult na našem kontinentu: „Žádná takováto fakulta nefunguje a ani si neumím představit, že by fungovala, díky privátním finančním zdrojům. Tyto peníze nedokážou humanitní obory postavit na nohy, a proto utkvělá mantra o tom, že soukromé zdroje určené na financování různých projektů zachrání společenské vědy, je hloupost.“   
 Je zde ale ještě jeden soukromý zdroj. Nabízí se totiž otázka, jestli ekonomicky relativně úspěšné fakulty v západní Evropě nevybírají také školné, proti jehož brzkému zavedení je však nejen ministr školství, ale celá naše vláda.
 „Pokud by bylo zavedeno školné a pokud by nebyl o tuto částku snížen normativ, jde o jedno ze zásadních řešení finanční situace humanitních fakult,“ uvádí děkan Stehlík.
 
 Obavy z navrhované podoby správní rady 
 Podle BKTV by správní rada VVŠ měla být z jedné třetiny zastoupena státem, respektive ministerstvem školství, z další privátním sektorem a ze třetí danou školou. „Takovéto podoby správní rady se velice obávám. Naše akademické prostředí nevychází z mnohasetleté tradice svobodného podnikání, ale spíše z exekutivního svazování akademické půdy, která má sloužit především výrobě, nikoliv v prvé řadě vzdělávání,“ reaguje M. Stehlík
 „Těžko odhadnout, jak bude nakonec model navržený v BKTV fungovat. V každém případě je zde přítomno velké riziko toho, že by tento systém mohl být pro humanitní fakulty nevýhodný. Spíše si totiž dokáži představit to, že by členové správní rady univerzity upřednostňovali přírodovědné a technické obory vedoucí k rychlejším ziskům než disciplíny, které vychovávají ke kritickému myšlení a posilování kulturních hodnot,“ sděluje J. Krob.   
 Poslední veřejná iniciativa učitelů z řad humanitních fakult pochází z poloviny prosince minulého roku a je dílem Akademického senátu FF UK: „AS FF UK konstatuje, že financování vysokého školství obecně a humanitních fakult zvlášť je kriticky nedostatečné. Jelikož navíc dochází k dalšímu poklesu těchto prostředků a současný návrh reformy nevytváří naději na reálný zvrat, AS FF UK pověřuje předsednictvo AS FF UK kontaktováním zástupců dalších fakult a vedení univerzity a přípravou a koordinací protestních akcí, které mohou zahrnovat jak veřejnou demonstraci či výstražnou stávku, tak v krajním případě i stávku v termínu konání přijímacích zkoušek nebo další akce.“
 Děkan Stehlík k tomu dodává, že případné veřejné protesty se dají očekávat od března, protože teprve v této době se VVŠ dozvědí konkrétní přesnou výši dotací, jež obdrží na tento rok od MŠMT. Navíc podle něj tuto situaci začátkem jara také umocní uvažovaný první návrh věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání vycházející z BKTV: „Pokud by model správní rady vysoké školy prošel do paragrafového znění zákona tak, jak je navržen v Bílé knize, myslím si, že by stávka byla skutečně adekvátní reakcí, protože poprvé od roku 1989 by hrozila ztráta akademické svobody.“
LUKÁŠ DOUBRAVA
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
vizab_240x100.jpg
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz